SOBOTNÍ POHODA, 3.4.: A co takhle obětovat minulost?

První dubnová sobota nám přináší možnost povznést se nad něco ne úplně pozitivního v našem životě. Pokud na vás padá nějaká stará křivda, neúspěch nebo se topíte v lítostech všeho druhu, nechte tyto emoce spadnout až do nejhlubšího nitra, do své intuice. Ta vám patrně v tento čas poradí, o co tam vlastně šlo a jestli si máte něco klást za vinu, nebo ne. A laskavě by vás také měla z těchto emocí vyvést. Podat ruku a vytáhnout zpět na nohy. Vyčerpaná energie a začátky, které tu jsou mohou být nejvíce tam, kde naše plány nedopadly tak, jak měly. I dlouhodobé. Najednou stojíme na jiném bodě, ze kterého zdánlivě jako by nevedla cesta tam, kam jsme chtěli. Otřeme slzy, ta cesta tam vede, jen vede jinudy, to tu už ostatně bylo včera. Dnes se nám navíc ukazuje, že je dobré vzít v úvahu jednu větu: „A co kdybych udělala v tuhle chvíli něco, čím nechám minulost za sebou, v podstatě ji obětuju, abych mohla žít nově/podle plánu/tak, jak potřebuji já a moje rodina nebo moje komunita?“ Protože se zdá, že tady nejde jen o nějaké osobní ambice, ale že ta tíha padá na lidi, na jejichž pohodě, nepohodě, stojí zázemí jiných lidí. Nic není jen dobro, nic není jen zlo, karta nás nabádá, abychom si tyto nálepky dnes zakázali. Zkuste tedy ještě pohlédnout na všechno zlo vašeho života jako na neutrální událost. To samé na dobré a šťastné události. Stalo se. Jak z toho všeho dál. Zajímavé ale je, že když uděláte ten velký skok skrze „svou oběť minulosti“, dostanete se k původním plánům, které jste si mysleli, že již opouštíte – naprosto k těm samým, nebo dokonce k vylepšeným, vhodnějším.  Možná to je i víkend plný pochopení vlastních brzd a míst, kde si stojíme na štěstí…

Týden od 29.3 – 4.4.: Co se dokončilo?

 

Tento týden bychom si měli dávat pozor na to, co se v našich životech dokončilo, co těžkého nebo dlouhého jsme vlastně dotáhli do konce, možná i tak nenápadně, že si toho jen těžko všímáme. Přílišná únava nebo utahanost může znamenat v některých  případech, že táhneme dál káru, která už projela cílem.

Více se nám v životě objasní, budou čistší a jasnější vnější podmínky, takže toho využijme k tomu se lépe rozhlédnout v čem žijeme, co máme, co se nám nabízí zvenčí, a hlavně, co už řešit nemusíme. Tam by mohlo jít o témata: co již řeším zbytečně, protože se to samovolně vyřešilo vnějšími zásahy v poslední době…. Kde mi nakonec byla dána nějaká výrazná podpora a já si ji třeba nevšimla a pak tam, kde dané téma sporu a tíhy bylo vyřešené tak nějak samo, vyšumělo… už není aktuální. Toto probrání se životem se velmi vyplatí, protože uleví. A ještě navíc odhalí jako bonus něco pěkných věcí v životě, které máme a které se díky tomu jasnějšímu a odlehčenějšímu vidění budou výrazněji ukazovat.

Začátek týdne můžeme využít k nalézání a potkávání toho, co potřebujeme, aby nám fungovaly vztahy, rodina a pocit životní pohody. Nebo odebírali ze života to, co nám tu pohodu ničí.  S koncem týdne se všechno vylepšuje ještě víc, protože koleje všedních dnů se zdají býti snazší a hladší a co nebylo pochopeno, najednou je jasné. A nejen to, můžeme dokonce i dostat do života konkrétní návrhy nebo situace, které nám dají příjemný další dílek puzzle, plán na týdny další nebo kus spokojenosti. Něco, co hledáme, co jsme hledali…

Aby toto začalo kolem nás rozkvétat, měli bychom se otevřít informacím laskavého charakteru, výživě pro duši, ať už ji cítíte v čemkoliv. Žít chvíli v praxi to, co žít potřebujete (možná i chvíli bez ohledu na okolní svět a jeho chaos) – v tom uvolnění uvidíme, čím si tížíme a kde se uvolnila cesta. To pro tuto chvíli stačí…

PŘED VÍKENDEM, 2.4.: Pomalý víkend, nikoliv však ospalý

Jaké změny vám přinesl týden? Něco porovnal, urovnal, někde přinesl překvapivé výzvy a novinky, které nyní stojí za úvahu. A víkend je tu od toho, abychom si opravdu odpočinuli a načerpali síly. Vlastně naším úkolem nyní je dělat úplné nic. Sledovat, regenerovat, vylepšovat své podmínky. Možná tak nějaké ty úklidy k lepšímu nebo piplání rostoucích rostlinek v našich životech se k tomu všemu hodí, ale naladění by mělo být v podstatě laskavé. Dejte tam, kde máte na rozdávání. Přijměte dar, pokud ho potřebujete. Ulevte si tam, kde jste dlouhodobě pod tlakem. Máme se naladit na notičku, že všechno se děje pomalu, ale jistě.

Máme příležitost probrat se efektivně svými strachy, najít k nim vztah, zjistit, jestli už tu nejsou zbytečně, protože už vás vlastně nemají před čím chránit. Ale také probrat své naděje a plány a touhy a možná si také udělat nějaký plán v realitě. Je čas rýsovat plány, kreslit plánky své osobní životní zahrádky a třeba i udělat sem tam nějaký krok kupředu, je-li třeba.

Také to může být o tom, co tu již bylo celý týden. Načasování nám nyní nese nějaké výsledky. Naším úkolem je pozorovat a naslouchat, co sklízíme, nebo kudy se nyní přeinstalovává náš život, jak se přenastavuje navigace. Možná se nějaká cesta přepočetla a nyní vede trošku jinudy. Tak se zastavme, odpočiňme si a nechme si osudem ukázat směr.

KNIHOVNIČKA: Bernadette von Dreien: Christina, vize dobra

 

Úspěch je to, co se stane, když následujeme svůj vnitřní hlas, říká se. Jinými slovy: Vnitřní rovnováha a spokojenost jsou výživnou půdou pro úspěch ve vnějším životě. V průběhu let jsem se stále více učila věřit svému vnitřnímu hlasu a svoji energii věnovat pouze činnostem, které považuji za správné. Tímto způsobem se mi podařilo v mnoha oblastech života neustále rozšiřovat své osobní hranice.

To je citace z knihy Christina, vize dobra. A asi nejlépe shrnuje to, co nám má kniha (a všechny knihy ze série Christina, předat). Christina nám předává poselství nejen pro jednotlivce a pro naše vlastní životy, ale v celé své vizi dobra vidí také proměnu společnosti, která nastane ve chvíli, kdy budeme všichni následovat svůj vnitřní hlas. Možná již znáte předchozí její knihu (a i tu další, Všechno nakonec dobře dopadne), a v porovnání s nimi musím říci, že tato obsahuje asi nejvíc praktických rad pro to, jak si zařídit život tak, aby byl smysluplný. Kde naslouchat sami sobě, jak pomoci tělu, aby bylo zdravější, jak pomoci duši, aby se jí lépe dýchalo v dnešním světě – a všechny ty dobré malé rady jsou tu tučně, jsou zvýrazněny, takže si je klidně můžeme zvýraznit záložkou a vrátit se k nim.

KNIHOVNIČKA: Džiddú Krišnamúrti: Co děláte se svým životem?

 

Hledáte knížku, kterou si dáte na noční stolek nebo do svého odpočívacího duchovního koutku a budete ji s láskou otvírat? Tahle je ideálním adeptem! Protože: nádherně voní papírem, což umocňuje patinovaný vzhled knihy, je příjemná do ruky, jako trošku větší malý notýsek a je v ní přes 250 stran nádherných krátkých pojednání o moudrosti celého světa, lidstva a bytí. A lidské duše.

Tak přesně k tomu si chcete uvařit večerní čaj, teplé mléko nebo ranní kávu, či chlazený matcha čaj ke svítání nedělního rána – a začíst se. Přiznám se, že mi kniha učarovala právě z těchto romantických důvodů.
Ale nemusíte mne brát vůbec vážně, já jsem jednoduše z těch, kteří mají rádi tyhle knížky, u kterých nevíte, jestli je samou rozkoší číst nebo si je jen tak přitisknout na hrudník a být za ně vděční. Za dětství jsou to ty knihy, které si vezmete do postele a přikryjete peřinou, aby jim nebyla zima. Tahle by to zasloužila taky.

Podpora v dobách chaosu

Nebo ji můžete číst naprosto chaoticky, ale to doporučuji až poté, co ji jednou vezmete hezky od začátku do konce, abyste do sebe nasáli moudrost, kterou Džiddú Krišnamúrti do svých slov vložil, čím odpovědnost a vlastní moudrost vložil na naše vlastní bedra. My víme, my tušíme, my tu jsme proto, aby celý náš smysl života vzešel z nás samotných, nenásledujme, ale sledujme. A následujme sebe. Autor je jedním z těch, na které sedí, že vědí, že nic nevědí. Ale v tom je právě to všechno, co může přijít.

Týden od 22.- 28.3.: Příležitost k velkému…

 

Jaro se nám alespoň takto rozjíždí ve velkém stylu.  Možná jste něco řešili v poslední dny, nebo předchozí první jarem voňavý víkend. Možná jste po něčem toužili. Pak mám dobrou zprávu, protože tento týden je jako dělaný pro to, aby to, co potřebujeme, dostalo nějaké pevné základy. První část týdne může být praktický a můžeme kolem sebe vychytávat ty příležitosti, takže je dobře sledujte a i kdyby byly maličké (jakože asi budou, je to pouze eso a to rozvinout v něco úspěšného stojí nějaké úsilí), využijte všechny příležitosti, zvažujte je. Zvažujme i maličkosti, které se kolem nás dějí, jestli by nešlo je nějak pro sebe a své rozvíjení smysluplného využít. Druhá půlka týdne je více o komunikaci a nastává čas rozhazovat sítě, komunikovat, odepisovat, nabízet se, psát, mluvit, telefonovat a vůbec, zkusit se i sami ozvat v případě, že máte dojem, že žádná velká podpora zvenčí nepřišla.

Znovu tu také hraje roli to malé něžné zachumlané pod dekou, o čem jsme psali v Sobotní pohodě, pořád je to tu naprosto stejně postavené jako o víkendu, takže využijme tedy vlastní nadšenosti pro cokoliv, odpočívejme s tím, využívejme to jako raketové palivo – jak kdo bude potřebovat. Napadá mne, že celý březnový tarotskop byl „o kvočnách zahřívajících vajíčka“, tak to může být ono. Zahřívejme nyní velmi mateřsky a něžně – v dobrém se nám to vrátí.

A pro někoho konkrétního (netuším, ale koho) tu vypadla ještě jedna karta, možná nás je víc, pro koho to stonásobně platí. Vůz – seberme odvahu, ukočírujme pochybnosti a zkusme se vydat na cestu. Ta cesta se nyní otvírá. Cítíte se na ni zralí, máme do ní chuť (i přes obavy), urovnaly se nějaké vnější okolnosti tak, že už je možná, nebo možnější než dříve. Máte-li tedy něco takového v životě, zkuste nad tím takto popřemýšlet. A konat.

SOBOTNÍ jarně rovnodenní POHODA: Vymotáni z deky: No jasně, tohle je ono!

 

Jaký byl minulý víkend? Copak jsme řešili… těžko vzpomínám, jen si vybavuji, že mě to rybí novoluní celkem tížilo, unavovalo, ale také nutilo dělat změny, které jsou k lepšímu. Tak ať jste na tom byli jakkoliv, tak dobrou zprávou je, že tento víkend nám toto téma vrátí, ale v dobrém! Něco těžkého se rozjasní, to, co jsme řešili tehdy se vyřeší nebo nás pošoupne o kus dál. Na čem jsme začali pracovat, to se začne zúročovat, ale pokud tu přesto bude únava a tíha, která se táhne, zabalte se do deky nebo se k někomu přitulte, prý nám hodně pomůže to sbalení se do něžnosti k sobě samým a k milovaným, milujícím věcem, lidem, zvířatům – a hle, v tom rozpoložení pečujícím chytneme prý takový elán a páru, že uvidíme to, co jsme do té doby přehlíželi a začneme kolem sebe dělat pořádky k lepšímu. Přemýšlení by mělo být spíše rozumného a logického rázu, takže je možné, že se náhle z té deky vymotáme s tím, že „no jasně, TOHLE je ono!“ A už to bude lítat….

PŘED VÍKENDEM: Náhlá radost, která směřuje kupředu

Zdá se, že víkend nám nese téma radosti, spřízněnosti s něčím, nebo někým, k čemu velmi tíhneme. Po celém tom týdnu a celém období lze vnímat tyto dny jako zjemnění, čas uvolnění a znovunalezené radosti. Nebo smysluplnosti. Nebo energie, záleží na tom, čeho se vám v minulém čase nedostávalo a co vás svíralo v kleštích. Teď se zdá, že tyto vlivy pomalu odchází, jen je dobré si uvědomit, jestli někde nedržíme ty špatné pocity a hlavu v dlaních už jen ze zvyku, což po té náročné době by klidně bylo možné. Hleďme tedy kupředu, za okny, za dveřmi, za nejbližším rohem čeká láska nebo něco, co je s námi velmi spřízněné. Může to být náhlý úspěch v čemkoliv, co nečekáte, nebo čekáte. Setkání s někým milým, smíření, zjemnění – a s touto emocí přichází i impuls, který rozhýbe budoucnost. Rozhrne se opona a ve chvíli, kdy přijdeme na to, co nás brzdí/brzdilo a již nemusí a uvidíme ten směr s pocitem toužebné radosti, tak uvidíme i celý svůj život nebo budoucnost, v jiných barvách. A někdy to může být fakt životní přelom.

Nebo máme zauvažovat cíleně nad tím, čemu v životě pomůžeme se zbořit, protože… protož to prostě stojí za to v tento čas. Uvolní se nám tím cesta k tomu milovanému.

OSTARA, 21.3.: Jarní rovnodennost

 

Krásné dopoledne bude to sobotní. V 10:37 minut nám začíná jaro. Jarní rovnodennost, svátek Ostara je předzvěstí nového plodného roku, Velikonoc a plánů, které už nejsou jenom kostrou, ale začínáme k nim s chutí připisovat další a další úkoly, úspěchy. No já vím, zní to až příliš ideálně, ale pointa je jednoduchá. Nyní nás to chtě nechtě bude nutit udělat něco, co jsme udělat chtěli. Bude nás to nutit přijít na ty správné myšlenky či naladění duše, pokud to je potřeba a pořád se v něčem potácíme.

A letos se zdá, že jarní rovnodennost prověří to, nakolik jsme ochotni být zdravě spokojeni. U někoho to může být silný čas prověrek vztahů, a to nejen těch partnerských, ale všeobecně mezilidských. A v dnešní době klidně i přehodnocování toho, jaké já vůbec sama mám vztahy ke vztahům. Není třeba něco už přežité, odžité, nefungující a nemám být otevřenější, laskavější, nebo naopak už se přestat rozdávat a jít trošku do sebe a opravit si to, co na mě druzí okousali?

KNIHOVNIČKA: Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo, transformační klíč

 

Autorka nám tentokrát přináší společně s Thovtem transformační klíč. K lepšímu světu? Možná, ale to bude ještě nějakou dobu trvat. V každém případě je to ale klíč k lepšímu člověku a lepšímu já. K tomu, jak v sobě najít laskavost a skoncovat s obhroublostí, která je všude kolem nás.

Krásná modrá planeta. Pokaždé, když jsem tuto knihu zavírala, bylo mi jasné, oč autorce jde. Jaké je to její poselství a důvody, proč je takto knižně vydává, proč dělá svou práci a své workshopy. Jsme příliš krásní a Země je příliš zázračná, než aby ji zničilo to, co tady děláme.

Nejsilnější části o nás samých

Začnu tím pozitivním. Najdete tu rozbor vlastní duše, těla, cvičení všímavosti a rozpoznávání signálů těla a duše, že jdeme správně. 

BŘEZEN s kartami ŠAMANSKÉ LÉČENÍ

 

Speciál pro nás? Pro jednotlivá znamení! Otázku pro březen přináší karta Respektuj svou energii. „Všichni známe dny, kdy se nám do ničeho nechce. Zkoušíme se všemožně přemluvit, abychom začali dělat to – co bychom měli. A funguje to? Kdepak. Dopadne to tak, že se cítíme provinile (velmi nízká energetická vibrace), protože jsme nic neudělali, což nás nutí snažit se každý den dvojnásob, takže se přetěžujeme a vyčerpáváme, a nakonec se ocitáme v bludném kruhu.

Vaše tělo má svůj rytmus stejně jako všechno ostatní – květiny, stromy, rostliny, živly. Příliv se střídá s odlivem, Slunce, Měsíc vycházejí a zapadají, zvířata přezimují a květiny rostou, kvetou a pak přecházejí do vegetačního klidu. Je třeba, abyste naslouchali přirozeným cyklům ve svém nitru. Odpočívejte, když potřebujete, a pracujte, když potřebujete. Nesnažte se „přechytračit“ přirozené rytmy: netlačte na sebe a mírněte se v sebeposuzování – vaším nejtvrdším kritikem jste vy sami.“

Vezměte si tedy každý z této karty to, co potřebujete, možná se nás každého v nějaké životní oblasti týká.

BERANI: Respektujte část sebe samých, která vás pudí ke změnám, snáze je nyní uvidíte, ucítíte.

BÝCI: Nové začátky se derou na povrch a poznáte je tak, že ve vás tyto nápady budí radost.

BLÍŽENCI: Všímejte si znamení kolem vás, těch pozitivních, podané ruce. Můžete vzlétnout k novým plánům.

Týden od 15. – 21.3.: Nátlak na boření starého, sluníčko chce k nám….

Jsou mé iluze a plány ještě moje?

-          Táhne se téma posledních 10 – 14 dnů

Důležité je zachovat tento týden nadhled a vědomí toho, čeho se bojíme. S čím máme tu čest a co nám bránívá v tom či onom, abychom se cítili dobře. Zdá se, že tu najednou je něco, co není tak důležité, jak se ještě před časem zdálo a jen díky nátlaku, který už nevydržíme a prostě se toho pustíme, pustíme z toho pozornost, uvidíme, kde rostou nové šance. Možná pokračuje to rybí  novoluní, celý minulý týden, tentokrát se už ale začíná blýskat na lepší časy a minimálně v druhé polovině týdne už všechno to porůznu zaseknuté na emocích, začíná roztávat a do života vchází možnosti s tím vším něco udělat i v reálu. Konečně udělat závěry těch minulých zmatků a dát se do práce. Pořádně si vyhrnout rukávy.

Přesto strach tu ještě může být důležitým tématem, které nám ukáže kudy kam. Bojíte-li se něčeho, zvažte, jestli to není strach z dokončení nějakého úkolu, z přijmutí toho, že toto je výsledek.  Bojím se někde udělat první krok, přitom po tom tak toužím… ale vlastně mi je mnohem milejší to toužení a nedosažitelnost víc, než to, že bych opravdu udělala první krok k realizaci – něco v tom smyslu. A pak tedy přichází na řadu ten nadhled – je tedy objekt mé touhy skutečně důležitý? Protože co si budeme povídat, kdyby opravdu byl, tak už bych na té realizaci asi pracovala. Může se tedy měnit s tímto rozpoložením perspektiva našich životů. Je třeba oprášit si kolena od prachu nejen minulosti, ale také iluzí, které už dávno s námi nejsou spojeny. Jsme noví, čistí – můžeme začít nově.

A možná bonus nakonec: Uvolníme-li sevření, vpustíme-li do sebe ten pocit, který na nás tolik doráží vlastně už více než týden nebo dva, to pravé naše Já, stále se může stát něco, co našemu životu dodá šťávu. Co zboří to staré a přivede do života sluníčko.

SOBOTNÍ POHODA: Dětská vděčnost jako dar

 Je to zvláštní, ale sobotní pohoda se moc neliší od víkendového výkladu a možná ani od toho minulého víkendového. Touha po domově, stesk po hvězdách, císařovna – to jsou karty pro tento čas. Může se nám stýskat, můžeme se cítit rozbití, vlastně není divu, máme tu začátek Rybího času a laskavá moudrost a vzpomínky v nás mohou probouzet až dětskou vděčnost za život a za to, co žijeme. Měli bychom si z ní vzít nápady a jiskry života – v takových vděčných chvílích vidíme, proč tu jsme a slibujeme si, co napravíme. To bychom měli – a měl by nám v tom i osud pomoci, protože touha plodit, růst, pečovat, starat se a nechat o sebe postarat, brát i dávat je nyní vyvedená až do extrému.

A velmi by nás mohlo takové přistoupení k následujícím dnům posílit. Vnímejme tedy tiše moudrost našich předků, naší duše, vnímejme, co chce naše duše, ale i tělo – a přizpůsobme se tomu. Slibuju, že příští týden už se hneme trošku do akce, ale nyní ještě, ještě na chvíli se musíme ponořit do hloubek sebe samých a najít tam své silné já. Své laskavé já, kterému se vede dobře a tudíž může rozdávat dobro i kolem sebe.

Na jednu stranu tento čas může být laskavý k tomu, kdo už má své nové vize, kdo už začal je žít. Tam se mohou dít i pěkné velké změny.

Na druhou stranu ale velmi těžko může tento čas nést ten, kdo stále trvá  na emocionálních bolestech minulosti, takže pokud něco velmi bolí, moc a moc – je asi čas to konečně svým způsobem zpracovat a udělat krok vpřed.

PŘED VÍKENDEM: Rybí víkend nás vede do staré knihovny

 

Novoluní ukončuje neduživé a to, co nám vyloženě škodí. Téma se nám tu táhne již skoro třetí týden, takže se pokusíme s víkendem najít něco konkrétního, co by nám mohlo pomoci. Máme jít do hloubky, do minulosti, do zážitků, vzpomínek a vztahů, kdy bylo ještě všechno v pořádku. A jemně přenastavit svůj život tak, aby v něm zase bylo všechno v pořádku.  Druhou možností je důkladné uvědomění si toho, co máme ve své zodpovědnosti a napravit to, kde jsme nebyli důslední. Opečovat milované, ale také nás milující. Vzpomenout si na lidi, které jsme měli rádi a ozvat se jim. Nebo se oni ozvou nám. Minulý víkend jsme byli takoví uzavření v sobě, nyní to není o nic lepší, stále tu je ta křehkost a touha dělat věci správně – a ty správné věci budou mohutně podporovány zvenčí, ale nyní máme se otevřít světu a dát světu vědět, kde ho máme rádi. A koho máme rádi.

Mimořádně dobře nám může dělat také vše staré: staré filmy, stará hudba, staré knihy nebo témata, která zabrousí do starých dobrých pravd a mouder. Tam hledejme i cíleně podporu ve chvílích, kdy potřebujeme v životech  nastavit nové hodnoty, nové vize budoucnosti, založit nové kameny, na kterých budeme pevně stát. Nic rušivého, nic rychlého, vše se děje a vyvíjí v nás i kolem nás velmi pomalu.
Tak třeba ty staré knihy, audioknihy budou dobrým tipem na víkend…

Novoluní v Rybách, 13.3.: Do nitra sebe něžnosti s rozhodnutími, které se nemusí dělat lehko

Vzniká v nás něco nového. Něco, co vzchází z citů, emocí, z prožitého a odžitého. Právě na to odžité bych letos dala důraz. Něco se srovnalo, něco je nyní tak, jak je. A to je odrazový můstek pro další den po novoluní, pro březen, pro každé naše další ráno. A víc než kdy jindy nám udělá dobře být k sobě shovívaví, konečně na sebe hodný. A na ty, kteří si to kolem nás zaslouží. Pohlazení, pomazlení – udělá v této době divy. A možná sem tam někoho vezmeme za ruku a půjdeme spolu dál, v kvalitnějším vztahu. A možná sem tam někomu tu ruku pustíme a půjdeme raději sami. Oboje je správně a oboje bude děláno v obláčku velmi silných citů, úlevy a, no… jednoduše: potřebujete-li někomu odpustit, sobě odpustit – právě ten smiřovací a ulevovací čas je nyní nejsilnější.

Nyní jasně vidíme, kde tím, že si držíme násilím hlavu v nevyhovujících situacích a stále na svět kolem pohlížíme jejich pokřivenou optikou, si šlapeme po štěstí a nevidíme pravdu.

A znovu jako v týdenním výkladu: Hluboká láska, výživa, odpočinek, vyživení toho, co nám strádá (na nás, na druhých), to by měla být hlavní témata, na která máme zaměřit pozornost. A jen díky tomu, že chvíli budeme sami se sebou, otevře se budoucnost jako jakýsi portál, kterým můžeme projít do nových myšlenek, činů a možná i nové životní etapy. Je měsíc před beraním novoluním, které již bude akční, čas Ryb je uklízecí a niterný – vstupujeme tedy do nejhlubších vod sebe samých, abychom si v nich udělali pořádek a osud nám mohl naznačit, kam máme zamířit nově. A jinak. A možná na hodně dlouhou dobu, protože mám pocit, že nejednomu z nás se tady otevřou vrátka k hooodně dlouhodobým projektům a novým životním cestám. Ač některé závěry rybího novoluní se nám nemusí dělat lehko, po nich – by nám lehko být mělo.

Na co se nyní připravíme, kde si uklidíme, tam se nám v březnu ukáže naprosto nová šance. Dělejme si prázdné šuplíčky, očistěme se – ať jsme to opravdu my (ve své podstatě), kdo se dívá do budoucnosti.

BŘEZEN Obecně a pro jednotlivá znamení: Kvočna na nových začátcích

 

Měsíc, ve kterém patrně zpomalíme i psychicky, bod přerodu, zlomu, nových začátků, které si před sebou, nebo pod sebou, budeme muset ještě trošku usadit, uhladit, jako když se kvočna rozhodla zasednout tedy konečně na vajíčka, která má. Všechno musí být perfektní, protože až si sedne, tak se dost dlouho ani nehne, aby vajíčkům poskytla potřebné teplo. Budeme si věci kolem sebe upravovat. Tu nás potěší, co máme, tu nás rozčílí to, co není dokonalé nebo dokončené. Emoce mohou lítat jako na horské dráze, ale neměly by být příliš překvapivé, spíše nás může překvapit, že konečně se dere na povrch něco, co jsme tu více, tu méně, tušili – a je to tady! Intuice nás nejen bude vyrovnávat, ale také tam, kde je potřeba, manipulovat do vnitřních konfliktů.

Je to snad už o třepané, já vím – ale březen je měsíc pravdivosti vůči sobě samým, měsíc, kdy budeme kvočnami. Některým vajíčkům budeme muset odpustit, nad některými se pozastavit a dořešit je, některá pochválit, některá pohladit, více opečovat ta, kterým se péče nedostávalo.

Prakticky se to projeví:

-          Uvidíme jasně, v čem už nemůžeme pokračovat, bude nám to brát, štvát nás to, ale také uvidíme cestu ven. Mnohdy si to špatné a škodlivé uvědomíme až poté, co nás pozve to nové… s úžasem se zadíváme vzad a spatříme „jak jsem jen tohle mohla žít tako dlouho?“

Týden od 8. – 14.3.: Zlato ve vzpomínkách

 

-        

Minulost nese něco, čemu je dobré se přizpůsobit

-          Nostalgický čas hojení, dobře udělá čaj

-          Zvenčí vybarvené vztahy

Zajímavá věc by nám mohla přinést ještě zajímavější výsledky. Budeme-li tento týden vedeni k noření se do vzpomínek, do minulosti, snad až do dětství, klidně se tomu poddejme. Můžeme tu najít něco velmi důležitého, spojitost, logiku, nitku svého života a z toho pramenící jednu velkou odpověď, které se máme přizpůsobit.

Zkraje týdne tedy může být mlhavo, zvláštně, snad i trochu mrazivo a zimno, takže doporučuji teplé čaje, hrnečky s čímkoliv dobrým a hřejivým, nebo cokoliv, co jemně naladí a zahladí, uhladí to, co se v nás niterně rozrýpe. Ale úplně zahazovat těžkými kameny ty rány asi příliš vhodné není, z výše uvedeného důvodu. Když sami sebe jemně provedeme těmi náhle vyvstalými vzpomínkami, může se stát, že už v půlce týdne budeme vědět, proč to všechno a co dál. Přichází ne snad akce nebo nějaký shon, ale jasnější vidění, které notně uleví. Ideálně se může stát, že uvidíme záměr své duše a budeme ochotni k němu jít, snad i proto, že pochopíme díky tomu noření, proč je tu právě teď. A jak k němu máme jít.

Z praktického hlediska to je týden jasně ukazující, kde máme dobré zázemí a kde nikoliv. Takže další ze série událostí a myšlenek, které nás buď úplně rozsekají, nebo s nimi konečně něco uděláme a postavíme se jim, zahodíme je do koše a přestaneme živit to, co je absolutně neživotaschopné. Kompromisy nikdo nebere.

SOBOTNÍ POHODA: Slabost zátěže a síla svobody

Víkendový křehký stav různých vnitřních smírů a smlouvání o kdečem může být nyní inspirován svojí vlastní sílou. Tou, která nás umí učinit odvážné a šťastné. Vzpomeňme si nyní na chvíle, kdy jsme do něčeho šli naplno a pak opravdu nelitovali. A také sílou, kterou nás umí pořádně potopit do bažin a ještě nám hlavu přidržet. Závislosti, zvyky, které škodí – emoce bublají a když tohle všechno dáte na misky vah, asi vám vyjde nějaký výsledek. Tedy jasně opět to, co je třeba nechat minulosti, protože vám to už v žádném případě neslouží k dobrému.

CO může škodit? Přehnané plánování, přemýšlení, čekání – není někde už ten pravý čas přestat plánovat něco, co jen vysiluje (a nechat to osudu)… není někde čas přestat přemýšlet a mořit se možnostmi (a nechat to osudu).  Jako bychom tu něco měli nechat být a neutápět v tom cennou energii. Možná vzkaz pro někoho.

Na straně druhé to silné v nás může být probuzeno dokončením něčeho, v čem jsme už ve finální fázi. Kde jsme tím tak moc zatíženi, tak moc otráveni, že těsně před cílem to raději vzdáme. Tak tady se radí, abychom to nedělali, protože takový ze hřbetu odstraněný rest, byť z posledních sil, přinese takovou svobodu, až se nám z toho úlevou zatočí hlava.

V tom všem zmatku bychom si měli uvědomit dle kartičky Hvězdných duší, že „buď vůdkyní, jakou bys sama chtěla mít“. V tom cítím nutnost si uvědomit, že tu hledáme v celém našem vnitřním procesu své vlastní řešení, které nemusí mít nic společného s řešením, která fungují jiným. A proto jsme pořád tak ponořeni, protože tady jde o nás, o naše funkční mechanismy. Co jednoho posílí, druhého oslabí – a naopak. Tak k sobě buďme upřímní a zkusme si nad sobotním čajem říct, že zkusíme pro sebe udělat něco dobrého, byť by to nikdo kolem nás nechápal!

PŘED VÍKENDEM: Pokračujeme v křehkosti týdne…

A pořád to není na žádné jásání ani velké akce, pořád je to čas lenivý a vnitřně křehký. S Poustevníkem budeme chtít poustevničit. Hledat, nacházet, konečně na něco přijít, mít řešení, prožít ten pocit, po kterém tak dlouho prahneme. Pomoci nám k tomu mohou různé druhy odpočinku nebo vlastních metod, o kterých víte, že na vás platí, že se vám po nich vždycky uleví. Cokoliv, co o nás pečuje, co nám dodá sílu, výživu, však každý ví, kde v tuhle chvíli ošetřuje svoje vnitřní i vnější rány a tento vleklý stav trval celý týden. I víkend nám přináší snad jen větší touhu dořešit resty týdne, opravdu si přispat – nebo cokoliv. Ale také to mohou být ty jiskřičky, které jsme hledali, které jsme v sobě tím dlouhým  březnovým procesem nacházeli. A jsou také velmi křehké, nenápadné, jen naše… ty hluboké vnitřní procesy nejvíce stahují témata, ve kterých potřebujeme změnit styl, místo, vztahy, odejít z nevyhovujícího. A pak tam, kde jsme dlouhodobě přetěžováni a potřebujeme odpočinek, nebo kde se dlouho nic neděje a jsme opravdu ve slepých uličkách. Zdá se celkově, že řešení je pouze nyní v tom, abychom něco starého nechali odejít. Možná ten poustevník nám do víkendu nese světlo, které osvítí novou budoucnost pouze tehdy, když řekneme – a toto už nechám minulosti…

Jenže to, co minulosti necháme, může být velmi překvapivé, a proto to zpomalení, proto to přecitlivělé a unavené rýpání se ve starém. To, co máme vyhodit ze života, může být totiž něco, co by nás vyhodit ještě před týdnem vůbec nenapadlo, tak silná byla košile zvyku.

Tak snad s touto malou nápovědou bude víkend plodnější, mějte ho co nejlepší…

 

V HLAVĚ OTÁZKA: Výklad na tři karty s Šamanským léčením

 Otázka zněla… kudy dál z křižovatky, na které zrovna jsem?

1. pozice: Minulost (což lze cítit jako kořeny, zázemí, od které ho se odrazit)

Karta Vnitřní cesta:

„Kdo bloudí, nemusí být ztracen. Každý z nás je občas natolik stravován svou osobní cestou, že má sklon ji promítat někam jinam. Všechny duše přicházejí na tuto planetu s úkolem učit se a žít svůj život. Každý z nás má svou odlišnou cestu, po které se má ubírat.

Nehodnoťte cesty druhých – vždy respektujte, v jakém místě na své pouti se nachází. Nepožadujte od ostatních, aby směřovali tam, kde jste vy. Když se tím budete řídit, dopřejete jim nejen své blahodárné vibrace, ale také přijetí bez posuzování. To je velký dar, který můžete dávat i dostávat.“

Mými kořeny tedy může být vědomí mé životní cesty. Mé zkušenosti, vědomý život, ty kořeny pak nejsou tolik nehybné, ale vnímám je pak jako živoucí bytost, zdroj moudrosti, který s uvolněním mám nechat napájet přítomný okamžik.