A pořád to není na žádné jásání ani velké akce, pořád je to čas lenivý a vnitřně křehký. S Poustevníkem budeme chtít poustevničit. Hledat, nacházet, konečně na něco přijít, mít řešení, prožít ten pocit, po kterém tak dlouho prahneme. Pomoci nám k tomu mohou různé druhy odpočinku nebo vlastních metod, o kterých víte, že na vás platí, že se vám po nich vždycky uleví. Cokoliv, co o nás pečuje, co nám dodá sílu, výživu, však každý ví, kde v tuhle chvíli ošetřuje svoje vnitřní i vnější rány a tento vleklý stav trval celý týden. I víkend nám přináší snad jen větší touhu dořešit resty týdne, opravdu si přispat – nebo cokoliv. Ale také to mohou být ty jiskřičky, které jsme hledali, které jsme v sobě tím dlouhým březnovým procesem nacházeli. A jsou také velmi křehké, nenápadné, jen naše… ty hluboké vnitřní procesy nejvíce stahují témata, ve kterých potřebujeme změnit styl, místo, vztahy, odejít z nevyhovujícího. A pak tam, kde jsme dlouhodobě přetěžováni a potřebujeme odpočinek, nebo kde se dlouho nic neděje a jsme opravdu ve slepých uličkách. Zdá se celkově, že řešení je pouze nyní v tom, abychom něco starého nechali odejít. Možná ten poustevník nám do víkendu nese světlo, které osvítí novou budoucnost pouze tehdy, když řekneme – a toto už nechám minulosti…
Jenže to, co minulosti necháme, může být velmi překvapivé, a
proto to zpomalení, proto to přecitlivělé a unavené rýpání se ve starém. To, co
máme vyhodit ze života, může být totiž něco, co by nás vyhodit ještě před
týdnem vůbec nenapadlo, tak silná byla košile zvyku.
Tak snad s touto malou nápovědou bude víkend plodnější,
mějte ho co nejlepší…
