David Frej: Kompas dokonalého zdraví

 

Naše tělo má potřeby, které potřebuje naplnit. Věděli jste, že někdy je dobré dát trávení odpočinout a neustálé krmení  není to pravé? Že i ty chvíle půstu jsou očistné, protože tělo má konečně čas udělat generálku tam, kde na to pro neustálé všední zpracovávání jídla, není čas? No a jsme u oblíbeného přerušovaného půstu, nebo půstech obecně.

Ale nejen o nich je tato kniha.

Autor volně navazuje na všechny podobně laděné knihy, které rozhodně doporučuji, ale pokud hledáte něco, co se podobá programu pro očistu těla a nastartování energie, pak je Kompas dokonalého zdraví tou pravou knihou.

Martina Holcová: Lesní mysl

 

Jak zintenzivnit svůj pobyt v přírodě, na procházce? Jak prožít více do hloubky to, co nám příroda obecně nabízí? Zdá se to jako samozřejmost a po přečtení této knihy jsem ani k jinému názoru nedošla. Je to tak samozřejmé, o čem se tu píše. Ale o to smutnější je, že to často neumíme. Autorka na sebe vzala bohulibý úkol naučit lidi vnímat zeleň, přírodu, spojení s našim přirozeným životním prostředím.

Protože tímto prostředím nejsou čtyři bílé stěny, ani dokonale vybavený dům či byt, ale právě ten mech či tráva pod nohama, sněhové vločky ve vlasech, déšť na rukou a vyprávění listů stromu. Tam někde se cítí naše duše doma, tam někde je léčivá energie pro člověka.

Co udělat jako první?

Vlastimil Hela: Návrat žítkovských bohyní

 

Už první stránky zaujmou tématikou pokory, tajemství, ticha a klidu. Autor psaní své knížky s nikým nesdílel, psal sám… „Nalezení takového stavu  vyžaduje meditativní ponor, kontemplaci a samotu. Určitou formu izolace od podnětů z vnějšího světa, omezení přílivu většinou zbytečných informací i emocí jiných lidí. Mlčení v tichu horských luk a liduprázdných lesů vede k nalezení středu sebe sama.“

A souhlasím i s tím, že právě tímto způsobem se nevyplaší múzy či je nazahubí energie druhých lidí. A duše bohyně v kopanické krajině, která toto povídání na obrázku provází, seděla po celou tvorby knihy určitě Vlastimilu Helovi za zády. To je usebraný text.
Čte se nádherně, lehce, voní minulostí a všedními dny, které dávno odvál čas. Cítíte z ní pokoru i vděčnost, plné prožití. Ale také ohromné množství práce, cest, sbírání informací.

ROZHOVOR: Vláďa Vytásek: Léčivá duše rostlin

 S posledním dnem roku přináším rozhovor s člověkem, který mne těší a natěšil mě svou přítomností na nadcházející jaro. Na vůni zelených bylinek, jara a rozkvětu.

Zahleďme se společně s ním do jara, kdy budeme znovu cítit život ve vzduchu a prociťme si vděčnost, kterou bychom k darům přírody měli vnímat.

Je škoda ptát se takového člověka na to, kterak k bylinkám přišel a jak relaxuje, ostatně to všechno se kromě obrovského množství psaní o zelených přátelích, můžete dočíst v jeho knize Můj bylinkový svět, kterou sepsal za pomoci Pavlíny Brzákové. Já se chci nyní ptát na to, co mi při procházkách přírodou a vaření čajů vrtá hlavou, nebo na to, co jsem kdysi jako mladá nadšená bylinkářka věděla, ale všední dny mi daly zapomenout… Možná jsou to dílem otázky naivní, ale tak nějak vděčně jsem je cítila.

První otázku nosím v hlavě už od chvíle, kdy jsem Vás viděla v Duši K. Listy stromů – jsou málokdy léčivé… proč? Třeba javorový list, dubový list – je to tím, že v listech je víc zelené „obyčejné“ hmoty? Nebo mne vyvedete z omylu?

Ale spousta stromů má léčivé listy, jen se o nich možná málo ví. Bříza léčí revmatismus, jasan ztepilý ledviny, revmatismus. Jinan je skvělý na mozek, dub léčí průjmy, vrba obsahuje látky obsažené v léku Aspirin, ořešák červený léčí vysoký krevní tlak, ořešák plísně a kožní problémy, habr hojí rány ve formě obkladu, broskvoňové listy pomáhají při virózách, infekcích i rakovině, pustokryl zase léčí játra, má protiplísňové a antioxidační účinky. Listí z černého bezu léči revmatismus, akné. Ibišek syrský zase zevně použitý na vlasy nahrazuje šampon, protože obsahuje saponiny. Je jich dost, co říkáte? Navíc jsem uvedl opravdu jen ty základní léčivé listy, je jich mnohem více…

Vláďa Vytásek: Můj bylinkový svět: Pozvánka do světa zelených přátel

 

Knižní pozvání Vládi Vytáska, které se neodmítá. Je bylinkář, přírodní šaman, pěstitel léčivých rostlin a lektor přednášek a bylinkových kurzů. Možná ho znáte. A potom pro vás bude celá kniha pohlazením a bylinkovou promluvou z jeho úst pokaždé, když ji otevřete. A pokud ho neznáte, tak pro vás možná to slovíčko „přírodní šaman“ získá i jiný rozměr.  Spíše intuitivní člověk, který vidí v bylinkách přátele. Nic netlačí na sílu, bylinka, strom i keř jsou naši přátelé – možná vám ve své knize představí desítky, stovky bylinek, za kterými se později vydáte i do jiných knih, možná vám připomene tu zapomenutou vlastnost člověka: schopnost podívat se na svět kolem sebe, na zelené přátele jinýma očima. Mají svou energii, mají své životy, mají své vlastnosti, které se promítají nejen do těch léčivých a prokazatelných, ale i do těch jemných energetických. Rostliny a stromy na nás nějak působí.

KNIHOVNIČKA: František Cinger: To byl Arnošt Lustig

 Proslavilo ho literární téma: holocaust, který sám prožil. Snad jeho vznešená a charismatická povaha i vzhled. A jiný ho zná z role v Líbáš jako Bůh. No, on i psal jako Bůh a je obrovskou ctí, že k jeho knihám si pravidelně nachází cestu i mladá generace. Co dílo, to perla.

A tak chápu, že bylo těžké pro Františka Cingera hned zkraje vzít toho vzácného člověka a po jeho skonu o něm napsat knihu. Památku, memoár, tečku za životem, který nebyl lehký, byl často vynucený osudem, ale byl pojat se silou, vírou a zkušeností, která se promítala do jeho děl i vztahu k druhým lidem.