Sobotní pohoda: Co je opravdové a co ne?

Když se v tento čas ponoříme do hloubky sebe samých, možná zjistíme, kde jsme opravdoví a prožijeme si ten pocit uvědomění s nádherným uvolněním. Pak je ideální čas pod tímto uvědoměním udělat nějaká rozhodnutí, nejspíše tedy směrem k sobě samým (něco sami sobě slíbit, něco užitečného a zdravého prosím) a pak se vydat na cestu za realizací. A pokud v sobě najdete nějaké masky, něco, co vůbec není vaše, pak to může hodně bolet a doslova se to vzdouvat. A je to i důsledek toho, že k tomuto pravdivému přistoupení k sobě nás vedou poslední týdny opravdu často… tak co s tím? Položte si jednoduchou otázku: co jsem vlastně já…? Vraťte se v myšlenkách a vzpomínkách do minulosti, kdy naposledy jste to byli vy – a zkuste s tím něco udělat, třeba si s tím svým starým já popovídat. Nebo se jen rozpomenout, co to já milovalo… a udělat něco z toho, co jste kdysi milovali. Doopravdy.

SOBOTNÍ POHODA: Rozhlédněte se kolem sebe….

Potřebujeme kolem sebe lidi, akci, sounáležitost. Jestli budete hledat sounáležitost v davu, rodině, v přátelích nebo v knihách a filmech (po kterých nyní asi nesáhnete úplně náhodou), tak si můžete být jisti, že najdete přesně ten pravý impuls k něčemu velkém, co potřebujete. Společné vidění, společné plány, společná cesta – tady hledejte. Mezi podobnými souladnými lidmi a příležitostmi a informacemi. Můžete totiž natrefit na to pravé, na skutečně poslední dílek puzzle do obrazu, na nabídku příležitosti, kterou jste čekali… na něco velmi překvapivého.

Ale zpětným pohledem na dnešní sobotní den mám znovu pocit, že cokoliv nám šlo o chlup víc než kdy jindy, nám půjde od ruky i nadále. Co nás chránilo, zaštiťovalo, přinášelo jasné ANO, to s námi bude i další dny. Ostatně ještě by to šlo vyjádřit jinak – jaké téma přinesl páteční večer? Celý týden? Tak víkend ho promele ještě jednou  jako v pračce a v neděli nám ukáže, jak vypadá to téma vyprané, čisté a použitelné. Pomoci si můžeme jen tím, že k tomu všemu přistoupíme v klidu, ladně a použijeme bystrý rozum, který bere v potaz současná fakta.

SOBOTNÍ POHODA: Se zavřenýma očima vychutnávejme život

 

Naladění na růst, přírodu a dobré jídlo

Tak jestli mohu doporučit, tak se nalaďme nyní na kvalitu. Asi to dělá i ten Lev, jehož  novoluní už je v plném proudu, ale také karta Císařovny, která drží v rukou stejnou minci, kterou držela dávající ruka na včerejší kartě. Co si tedy darujeme, nebo co nám bude darováno zvenčí (pozor třeba na pochvalu, milé slovo, malý úspěch), to vezměme vážně. Vezměme to do ruky s tím, že TO je velký výsledek, ne že ne. Že to je velé semínko pro budoucnost, ne že ne.

Ideálně si ten dnešek lze představit jako chvíli, kdy si sednete někam do klidu a zavřete oči. Oceníte, co máte – a tam, kde vám bude srdce hřát radostí nejvíc – tam je vodítko pro další činění.  Pro co nyní vzplaneme, to má náboj. Nalaďme se na to kvalitní, dobré, ozdravující.

A to se týká i jídla, organizace života kolem sebe, životního stylu – všechno, co vám půjde k duhu, je tu proto, aby to šlo k duhu. Ostatně, bude to platit i naopak, takže tam, kde jdeme tvrdě proti sobě, může být hodně nepříjemný víkend.

A připomněla bych ještě jednu věc: vnímejte to pěkné od druhých lidí. Možná i oni jsou naladěni tak, že mají chuť vám říct nebo dát jinak vědět, že tu jsou pro Vás, protože při myšlence na Vás je zahřála duše.

SOBOTNÍ POHODA: Oddanost…

 

Téma oddanosti nám tu na dnešek vyšlo. Možná je čas zamyslet se nad tím, čemu jsme oddaní, co je naše vnitřní hluboká víra, jací jsme doopravdy – a co nebo kdo kolem nás tomuto nastavení odpovídá. Ta oddanost není v tuto chvíli o nějaké samotářské cestě životem a o obětech a roli černé ovce, ale o tom hlubokém uvědomění si kam patřím. Do jakého společenství, životního stylu, do jaké rodiny, co mám kolem sebe a co tomu odpovídá. Při bližším pohledu a trpělivém pohledu – co tomu odpovídá. Nyní nehledáme rozdíly a nevytěsňujeme se z toho, v čem žijeme, ale v tom,  v čem žijeme, hledáme soulad. Krásu. Hodnotu historie našeho života, minulosti.

V praxi to může být vhodný čas pro různá vnitřní rozloučení se s obtížnou minulostí, s těžkými životními cykly – kdy nám přijde zároveň i pochopení, soucitná úleva z toho, že už to máme za sebou, proto se nám lépe bude přemýšlet nad budoucností. Jiný z nás si zase uvědomí cennost něčeho, co má a vnitřně a slavnostně to opečuje, oslaví, přijme do života.

Máme tvořit ráj na Zemi, říká karta pro sobotní pohodu… a máme to dělat skrze vlastní oddanost sobě, minulosti a něze. A osud nám pomůže v tom, že nám uvolní cestu a přinese něco cenného… možná už příští týden.

SOBOTNÍ POHODA: Jemněji jednejme sami se sebou

 

Pokračuje tu ten zvláštní čas hloubek, ve kterých se ocitáme a plujeme hodně v minulosti. Někoho to může vzít až k myšlenkám na to, že začneme žít úplně jinak než naši předkové, že nějak změníme tu rodovou linii. Ale to je ta  nejzazší mez – tu si umím představit jen pro někoho, kdo tráví sám víkend někde na chatě v lese a v horách. Každopádně je to čas, kdy můžeme v jakékoliv formě něco změnit ve svých myšlenkách, vzorcích nastavení a udělat v praxi. To volání duše se objevuje ve směrech, ve kterých dozrál čas na jemnější a přitom účinnější jednání nás samých se sebou. Když se podvolíte nyní tomu, co tak moc je potřeba – když něco v realitě v následujících dnech a týdnech z měníte, bude váš život fungovat o poznání lépe. Máme tu totiž okolo sebe něco, do čeho se nám moc nechce. Možná to je to, co žijeme ze zvyku… možná to je něco nové, do čeho se nechce. A přesto dobře víme, co chceme. Tak ej čas to vzít do rukou a právě z těch vzpomínek, zkušeností (předků či někoho jiného), můžeme čerpat konkrétní návod, jak na to a jak se dát na správnou cestu. A stačit nám bude opravdu drobnost, díky které se nám otevřou nové možnosti.

SOBOTNÍ POHODA: Prvomájové pečování

 

Ať byl týden jakýkoliv, o víkendu zasloužíme vypnout. A možná nás to vypne samo, protože víc než  kdy jindy může vyvstávat na povrch naše pravé já. Naše duše a její volání. Obrovský rozpor mezi tím, na čem lpíme a nedělá nám to dobře, a to, co by nám dělalo dobře, byť první krůček může být nepohodlný. Nebo cokoliv mezi tím, ale pokud se dnes necítíte pohodlně, je to dáno tím, že  je tu něco, co nás drží za sklem. Máme svůj život vyladit, což se podaří skrze puštění se do pocitu, že věci mohou být výš, dál, někde daleko za tím, co žijeme nyní. Ta dálka je důležitá, nebo výška, tedy nadhled a pravdivé přiznání si jakýchsi přízemností, které nás drží a táhnou. Tak vzhůru do toho, i malé změny přinesou úlevu.

A kdo toto účetnictví zvládl během týdne  a cítí se fajn, ten může pracovat na tom novém. Nebo bourat a stavět znovu, stavět nové… tady je směr volný. Snad jen se dobře rozhlížejte, protože toho máte v souladu mnohem víc, než si myslíte.

A to platí i pro ty proražené cesty ven v případě, že se dobře necítíte. Pokud se zadaří, byť maličkostí, vězte, že i tou maličkostí jste dosáhli více než to na první pohled vypadá.

Pečujme o sebe, o své hnízdo, o svou duši, o své budoucí plány. Nějak se zdá, že tu není místo pro to, aby na nich lpělo to, co na ně nepatří. Ta něžná citlivá (ne)rovnováha potřebuje nyní péči. Krásný láskyplný den přeji…

SOBOTNÍ POHODA: Uzavřeme smír s osudem

 

-          Čas neviditelných prvních kroků, spojení s „pocitem do budoucnosti“

Zajímavé sobotní téma: Uzavřeme smír s osudem. Je to čas klidný, ve kterém se nám na mysl mohou drát ty nové konce i nové začátky a překvapivá zjištění o svém životě, jak ta, kdy musíme prásknout do stolu, tak ta, kvůli kterým musíme zažít psychické nepohodlí, zklamanost, nerudnost a třeba i slzy úlevy i sebe-lítosti. I ta sebe-lítost je očišťující. Pokud tu je, je proto, aby nám dala příležitost na sebe nahlédnout v dobrém. A dát si šanci. A zdá se, že i ty nelehké procesy, jež tu mohou být, budou odměněny v průběhu víkendu, nebo s nedělním večerem, pokud si toto vezmeme jako sobotní pohodu. Odměnou bude pootočení kolem osudu, uvědomění, rovnováha, řešení, nebo procítění, vnuknutí pocitu štěstí, kterého chceme dosáhnout nyní, za měsíc, za rok, za deset. Je to v tomto směru dobrý čas pro dlouhodobé plány. Otřepeme-li ze sebe to staré a zlé – vnukne se nám miminálně do srdce pocit, který lze následovat. Cesta to může být dlouhá, budeme ji muset nejprve vymyslet, naplánovat, dát se na ní… Ale takové cesty začínají prvním krokem, který může být i pro naše okolí neviditelný. Pro vás však tento pocit v srdci je něčím, co může nahradit minulé ztráty zákeřné a zlé a proměnit váš život v něco, co jste vždycky chtěli. Ale zdá se, že cestička to není zdarma a je hodně práce před vámi.

Jste-li v situaci, kdy musíte něco řešit spíše rozumem, nebo na základě známých, praktických informací kolem sebe nebo dějů, pak zvažte, jestli částečně něco z toho řešení nemůžete delegovat na někoho, koho to tolik nezatíží.

Nebo i v tom rozumu se podpořte akčností, odvahou, protože to, co činíte, vám ulevuje v dlouhodobém horizontu a ta úleva je už nadosah. Mám pocit, že tady jde takto ztěžka o situace, kde moc dobře víme, kam potřebujeme, opravdu potřebujeme se už dostat (a osud i duše nás tam strká až únavně stále a pořád) a my pořád jako mezci stojíme mezi dveřmi a raději si rozbijeme hlavu, než abychom se toho starého vzdali. Tak tady stojí tedy za úvahu fakt, jestli vám s tím nemůže někdo pomoci tak, že jakousi drobnost v této záležitosti zařídí on. Neumím si pod tím nic představit, ale pro někoho možná důležité.

 

SOBOTNÍ POHODA: Jsou naše plány pro člověka, kterým jsme nyní? Nebo už ne?

 

Znovu tu je ta karta „Řekni ne, odlož to“. Je také o tom, že na nás mohou tlačit záležitosti, které ve skutečnosti nechceme a které nás obírají o energii. Vlastně je to ideální čas poprat se ve chvíli, kdy jsme nasměrovaní a nadšení kupředu i s tím, co nás brzdí. Snadněji to vidíme a máme dost odvahy to vyřešit. Pokud někdo ještě čeká nebo je ve fázi zvažování mnoha možností – užijte si čekání naplno: To je téma sobotní pohody: vycítit, jestli je čas říci ANO bez jakékoliv pochybnosti, nebo jestli ještě vyčkat. Vyčkávání je ku prospěchu – za úvahu stojí, zda-li své plány nemáme zrevidovat, upravit, vzít v potaz, že i my sami jsme možná za ten poslední čas vyzráli někam jinam, že jsme jiní… a ty plány, které máme, jsou to plány pro člověka, kterým jsme nyní?

Nějakou roli tu u každého může hrát rovnováha, smírné řešení, takové uhoupání situace k nehybnému bodu a středu, v němž vidíme věci správně, byť třeba jenom na chvíli. Není tu něco, kde se přizpůsobujeme něčemu, co je dávno za námi?

Je čas si nad sobotním večerním šálkem čaje říct, jaké by to bylo, kdybychom mohli ty cenné záležitosti posledních dnů žít naplno. Jaké by to bylo být jiný! Očistit se od smetí natolik, abychom zase slyšeli svou intuici. Je možné, že pro nás má v tento čas důležité sdělení.

A on ten příští týden bude dost podobný…

SOBOTNÍ POHODA: Síla láskyplných myšlenek

 

Zní to jako klišé, ale sobotní pohoda je ve znamení pěstování si láskyplných něžných myšlenek v hlavě, v srdci, kdekoliv jen chcete, prý nás to dovede k omezení prožívání stresu, k uzdravení anebo k nalákání toho pěkného do života, jak jen kdo právě potřebuje. Tak dobrá, to je rozhodně dobrý program pro sobotní večer, tím víc s tím, že celý týden se nám snažil více či někde méně otočit až někdy násilím hlavu k tomu dobrému, co máme, k příležitostem, ke kterým máme jít. Takže jak na to? To cílené ulevení si v myšlenkách by mělo být v oblastech, kde jsme přetíženi, kde se blížíme k finále nějaké činnosti nebo životního období a už víme, že věci musí nebo mají být jinak… tak je chvilku nechme. Vzepnout síly můžeme zítra. Pro někoho to může být i odpadnutí z nutnosti, protože už vážně nemůže. A máte-li takovou napjatou situaci v životě, zkuste si dnes ulevit. Teoreticky se může stát, že v té cílené úlevě a nucené pauze, kterou si dobrovolně naordinujete, přijde nápad nebo řešení, které bude efektivní a výtečné, jenže v napjaté atmosféře byste na něj nepřišli.

A obecně je vhodné zkusit si přemýšlet jinak, dát si za cíl udělat něco dobrého pro svoji náladu, napravit nějaký rest, zkusit přemýšlet půl hodiny bez myšlenkového smetí, ponořit se do knih, do filmu, no udělat se sebou něco, o čem víte, že sami sobě dlužíte, protože se zdá, že to bude mít úžasně ozdravný účinek a navíc o sobě (nebo okolí) zjistíme něco zajímavého – že nám vlastně buď naše nitro, nebo naše okolí, nabízí skvělou šanci. Na cokoliv….

SOBOTNÍ POHODA, 3.4.: A co takhle obětovat minulost?

První dubnová sobota nám přináší možnost povznést se nad něco ne úplně pozitivního v našem životě. Pokud na vás padá nějaká stará křivda, neúspěch nebo se topíte v lítostech všeho druhu, nechte tyto emoce spadnout až do nejhlubšího nitra, do své intuice. Ta vám patrně v tento čas poradí, o co tam vlastně šlo a jestli si máte něco klást za vinu, nebo ne. A laskavě by vás také měla z těchto emocí vyvést. Podat ruku a vytáhnout zpět na nohy. Vyčerpaná energie a začátky, které tu jsou mohou být nejvíce tam, kde naše plány nedopadly tak, jak měly. I dlouhodobé. Najednou stojíme na jiném bodě, ze kterého zdánlivě jako by nevedla cesta tam, kam jsme chtěli. Otřeme slzy, ta cesta tam vede, jen vede jinudy, to tu už ostatně bylo včera. Dnes se nám navíc ukazuje, že je dobré vzít v úvahu jednu větu: „A co kdybych udělala v tuhle chvíli něco, čím nechám minulost za sebou, v podstatě ji obětuju, abych mohla žít nově/podle plánu/tak, jak potřebuji já a moje rodina nebo moje komunita?“ Protože se zdá, že tady nejde jen o nějaké osobní ambice, ale že ta tíha padá na lidi, na jejichž pohodě, nepohodě, stojí zázemí jiných lidí. Nic není jen dobro, nic není jen zlo, karta nás nabádá, abychom si tyto nálepky dnes zakázali. Zkuste tedy ještě pohlédnout na všechno zlo vašeho života jako na neutrální událost. To samé na dobré a šťastné události. Stalo se. Jak z toho všeho dál. Zajímavé ale je, že když uděláte ten velký skok skrze „svou oběť minulosti“, dostanete se k původním plánům, které jste si mysleli, že již opouštíte – naprosto k těm samým, nebo dokonce k vylepšeným, vhodnějším.  Možná to je i víkend plný pochopení vlastních brzd a míst, kde si stojíme na štěstí…

SOBOTNÍ jarně rovnodenní POHODA: Vymotáni z deky: No jasně, tohle je ono!

 

Jaký byl minulý víkend? Copak jsme řešili… těžko vzpomínám, jen si vybavuji, že mě to rybí novoluní celkem tížilo, unavovalo, ale také nutilo dělat změny, které jsou k lepšímu. Tak ať jste na tom byli jakkoliv, tak dobrou zprávou je, že tento víkend nám toto téma vrátí, ale v dobrém! Něco těžkého se rozjasní, to, co jsme řešili tehdy se vyřeší nebo nás pošoupne o kus dál. Na čem jsme začali pracovat, to se začne zúročovat, ale pokud tu přesto bude únava a tíha, která se táhne, zabalte se do deky nebo se k někomu přitulte, prý nám hodně pomůže to sbalení se do něžnosti k sobě samým a k milovaným, milujícím věcem, lidem, zvířatům – a hle, v tom rozpoložení pečujícím chytneme prý takový elán a páru, že uvidíme to, co jsme do té doby přehlíželi a začneme kolem sebe dělat pořádky k lepšímu. Přemýšlení by mělo být spíše rozumného a logického rázu, takže je možné, že se náhle z té deky vymotáme s tím, že „no jasně, TOHLE je ono!“ A už to bude lítat….

SOBOTNÍ POHODA: Dětská vděčnost jako dar

 Je to zvláštní, ale sobotní pohoda se moc neliší od víkendového výkladu a možná ani od toho minulého víkendového. Touha po domově, stesk po hvězdách, císařovna – to jsou karty pro tento čas. Může se nám stýskat, můžeme se cítit rozbití, vlastně není divu, máme tu začátek Rybího času a laskavá moudrost a vzpomínky v nás mohou probouzet až dětskou vděčnost za život a za to, co žijeme. Měli bychom si z ní vzít nápady a jiskry života – v takových vděčných chvílích vidíme, proč tu jsme a slibujeme si, co napravíme. To bychom měli – a měl by nám v tom i osud pomoci, protože touha plodit, růst, pečovat, starat se a nechat o sebe postarat, brát i dávat je nyní vyvedená až do extrému.

A velmi by nás mohlo takové přistoupení k následujícím dnům posílit. Vnímejme tedy tiše moudrost našich předků, naší duše, vnímejme, co chce naše duše, ale i tělo – a přizpůsobme se tomu. Slibuju, že příští týden už se hneme trošku do akce, ale nyní ještě, ještě na chvíli se musíme ponořit do hloubek sebe samých a najít tam své silné já. Své laskavé já, kterému se vede dobře a tudíž může rozdávat dobro i kolem sebe.

Na jednu stranu tento čas může být laskavý k tomu, kdo už má své nové vize, kdo už začal je žít. Tam se mohou dít i pěkné velké změny.

Na druhou stranu ale velmi těžko může tento čas nést ten, kdo stále trvá  na emocionálních bolestech minulosti, takže pokud něco velmi bolí, moc a moc – je asi čas to konečně svým způsobem zpracovat a udělat krok vpřed.

SOBOTNÍ POHODA: Slabost zátěže a síla svobody

Víkendový křehký stav různých vnitřních smírů a smlouvání o kdečem může být nyní inspirován svojí vlastní sílou. Tou, která nás umí učinit odvážné a šťastné. Vzpomeňme si nyní na chvíle, kdy jsme do něčeho šli naplno a pak opravdu nelitovali. A také sílou, kterou nás umí pořádně potopit do bažin a ještě nám hlavu přidržet. Závislosti, zvyky, které škodí – emoce bublají a když tohle všechno dáte na misky vah, asi vám vyjde nějaký výsledek. Tedy jasně opět to, co je třeba nechat minulosti, protože vám to už v žádném případě neslouží k dobrému.

CO může škodit? Přehnané plánování, přemýšlení, čekání – není někde už ten pravý čas přestat plánovat něco, co jen vysiluje (a nechat to osudu)… není někde čas přestat přemýšlet a mořit se možnostmi (a nechat to osudu).  Jako bychom tu něco měli nechat být a neutápět v tom cennou energii. Možná vzkaz pro někoho.

Na straně druhé to silné v nás může být probuzeno dokončením něčeho, v čem jsme už ve finální fázi. Kde jsme tím tak moc zatíženi, tak moc otráveni, že těsně před cílem to raději vzdáme. Tak tady se radí, abychom to nedělali, protože takový ze hřbetu odstraněný rest, byť z posledních sil, přinese takovou svobodu, až se nám z toho úlevou zatočí hlava.

V tom všem zmatku bychom si měli uvědomit dle kartičky Hvězdných duší, že „buď vůdkyní, jakou bys sama chtěla mít“. V tom cítím nutnost si uvědomit, že tu hledáme v celém našem vnitřním procesu své vlastní řešení, které nemusí mít nic společného s řešením, která fungují jiným. A proto jsme pořád tak ponořeni, protože tady jde o nás, o naše funkční mechanismy. Co jednoho posílí, druhého oslabí – a naopak. Tak k sobě buďme upřímní a zkusme si nad sobotním čajem říct, že zkusíme pro sebe udělat něco dobrého, byť by to nikdo kolem nás nechápal!

SOBOTNÍ POHODA: Uzemnění, zastavení, klid

 

Co na to říct? Máme nejmrazivější víkend celého roku a tomu odpovídají asi i kartičky, čas bude přát zastavení, rozjímání, hledání v sobě samých, napadá mne, že by nám dobře udělala nějaká série starých hitů z mladých let, melodií, v nichž máme uloženy různorodé emoce a zážitky. Nebo si naplno pustit nějaký ten koncert, kdoví. Ale na emoce nám to bude působit hodně. Něco odplaví, staré nánosy, slupky, celé duny písku, který tíží. Stejně tak můžeme tím, že se tento víkend zastavíme, obnažit něco zlatého, cenného, čerstvého, prostě našeho – co už dlouho hledáme.

Nalaďme se dnešního večera společně s horkým čajem na hluboký vnitřní smír a počkejme, co v nás probudí. Chuť si zazpívat, zatancovat, nechat si uši naplnit hudbou? Nebo nás uchvátí bílá sněhová peřina míru, klidu a ticha? U každého to bude jinak, ale ve hře je tento intenzivní pocit smíru, za kterým následuje oddechnutí si, klid, ozdravení všeho, co ozdravit potřebuje a příval energie společně s chytrým řešením, které třeba právě potřebujete. Bude tam, bude nadosah. V tom klidu a míru. A přijde samo.

Tak přeji krásný sobotní večer.

SOBOTNÍ POHODA: Otřepte ze sebe podivné zvyky k ničemu

Sobotní večer znovu míří do černého, minimálně nás pronásleduje stejně jako poslední dny snahou něco vyřešit, chtěním zacílit konečně už do černého. Veškerá nervozita nebo napětí a nepopsatelné stavy nepohodlí na duši mohou mít společného jmenovatele: něco v nás se snaží zapasovat díleček puzzle na to správné místo. A ono nejde a nejde, až najednou – ach, ta úleva. Jenže úleva tu  není zadarmo, to vůbec, naopak – je až podmíněna tím, že se pustíme nějakých starých ošklivých návyků, které jsou k ničemu, když se na ně blíže podíváme, nebo cílů, které už vlastně nejsou našimi cíli, jednoduše, nefunkčního. Problém je, že tuto nefunkčnost nemusíme na první dobrou vidět, protože se schovává za něčím nezdravým, co se tváří, že nám vlastně prospívá a jak bychom byli zdeptaní, kdyby to tady nebylo. Takže nemůžete-li se svým dílkem puzzle hnout, zkuste se probrat všemi všedními činnostmi a myšlenkami, které máte v hlavě. Které skrytě terorizují? Na které jste skrytě už tak naštvaní? Víc a víc nás to bude vést k novoluní, kde i případné víkendové tápání bude u konce.

Naopak tam, kde víme, jak dílek zapadl, kde přichází ta úleva, je vhodný čas pro vyhrnutí rukávů a puštění se do práce na všem, co vám nyní zapadlo. Přemýšlet, tvořit v tichosti, plánovat, dívat se na vlastní horizont. To, co tady je, co můžeme vytvořit jen tím, že si v tento zvláštní vodnářský čas uvědomíme, co skutečně chceme, nás může ovlivnit na hodně dlouhou dobu a možná i rozhodnout o tom, jak pevné budeme mít zázemí v budoucnosti.

A asi i proto se kolem nás energie třese a je celá vzteklá v případě, že si sami na tom štěstí stojíme zbytečnými zvyky a zcela ignorujeme své vlastní pravé já.

SOBOTNÍ POHODA: Mýdlové bubliny dobrých nápadů a mapa našich událostí

 

-     

   Najděte zákonitosti svého života

-          Zapište si nápady, směry, pocity a náhody nyní silně prožívané

Péče bude hlavním tématem tohoto hebce krutého víkendu. Co se nám ukáže dnes? Růst, funkčnost… to milé rozmilé, co tu mohlo být včera, se nyní začíná odívat do kabátku praktičnosti. Uvidíme, co skutečně dokázat můžeme – a to nás bude těšit. A pochyby a zátěž přijdou tam, kde to buď nejde, není ten správný čas, nebo se bojíme. Řešením je ohlédnout se zpátky do minulosti, dnes je ideální čas na rozplétání nitek souvislostí. Co se nám v životě cyklicky opakuje? Co nás pronásleduje? Kdy se nám pravidelně nedaří, nebo naopak daří. Kdy slavíme úspěch, kdy nás život posouvá dál a k lepšímu? Možná si dnes sednout a nakreslit si takovou spirálu svého života, která může něco pro někoho nyní velmi důležitého objasnit. Vzít tužku do ruky a věnovat si pár dlouhých chvil, tohle není jen tak akce na pět minut – to  je vzkaz pro někoho, kdo to v tuhle chvíli slyšet potřeboval.

Co tu ještě je?

SOBOTNÍ POHODA: Kudy na sebe! Malá mince jako dar

 

Pokud nás víkend pokouší, neustále tahá do nějakých pochybností a nenechá nám čas na to, abychom se tedy věnovali tomu, pro co máme nejvíce energie, je čas se porozhlédnout kolem sebe. Je tu totiž něco, co se nám nabízí, co je malou drobnou šancí, nabídkou, odpovědí, emailem, smskou, nápadem, který jste dnes někde u někoho zahlédli, drobný rozhovor, který vás motivoval: Drobnost, která ale přesně ukáže tam, kde je ta tenká hranice mezi zkrocenou a k dobru sloužící silou a destruktivní požírající zlosílou nebo zlozvykem. Nabídka, radost, drobný či větší úkol, který šel kolem a který si nás měl vyzkoušet. Na kterou stranu se dáš? Pěkně vybarvený grepfruit v obchodě a vedle hora nezdravých sušenek. Pro co se dnes rozhodnete? Je to symbolické a vůbec tu nejde o jídlo, pokud tedy není jídlo zrovna vaším tématem. Jde tu o vzácnou příležitost, kdy nám dnešek, nebo čas kolem této inspirace, přináší možnost vidět a žít to lepší, co je nám dáno. A nepropadat se pořád někam, kam nechceme. Zkuste to. Jen dnes. Uvidíte, že výsledky na sebe nenechají dlouho čekat, i kdyby byly jen pocitové, tak právě pocity a sebedůvěra jsou tím, co tvoří náš život i v reálu.

 

SOBOTNÍ mikulášská POHODA: Čas vzpomínek

 

Laskavost se tu snoubí s tou řízností celého týdne. Anděl a čert v jednom. Nad sebou a svým životem můžeme nyní  přemítat tak, že potřebujeme úlevu, směr, zásadní rozhodnutí, ale v souladu s laskavostí k sobě samým, která může být i velmi nezvyklá, protože je žitá, reálná, najednou barevná. Chtělo by to Mikuláše s tou jeho schopností porovnat čerta i anděla do souladu. On tento týden i ty poslední dny mohl být hodně o změně úhlu pohledu. Zásadní, finální, úlevné. Možná jste se něčeho dočkali, konečně něco viděli jinak, dočkali se prvních výsledků tam, kde tvrdě pracujete.  A kde ty výsledky nejdou, je ten čas tvrdší, ale ukazuje jen to, že to nemáte vzdávat, protože právě na těchto nyní bolavých místech brzy (nebo jednou) zažijete úlevu.