Ať byl týden jakýkoliv, o víkendu zasloužíme vypnout. A možná nás to vypne samo, protože víc než kdy jindy může vyvstávat na povrch naše pravé já. Naše duše a její volání. Obrovský rozpor mezi tím, na čem lpíme a nedělá nám to dobře, a to, co by nám dělalo dobře, byť první krůček může být nepohodlný. Nebo cokoliv mezi tím, ale pokud se dnes necítíte pohodlně, je to dáno tím, že je tu něco, co nás drží za sklem. Máme svůj život vyladit, což se podaří skrze puštění se do pocitu, že věci mohou být výš, dál, někde daleko za tím, co žijeme nyní. Ta dálka je důležitá, nebo výška, tedy nadhled a pravdivé přiznání si jakýchsi přízemností, které nás drží a táhnou. Tak vzhůru do toho, i malé změny přinesou úlevu.
A kdo toto účetnictví zvládl během týdne
a cítí se fajn, ten může pracovat na tom novém. Nebo bourat a stavět
znovu, stavět nové… tady je směr volný. Snad jen se dobře rozhlížejte, protože
toho máte v souladu mnohem víc, než si myslíte.
A to platí i pro ty proražené cesty ven v případě, že
se dobře necítíte. Pokud se zadaří, byť maličkostí, vězte, že i tou maličkostí
jste dosáhli více než to na první pohled vypadá.
Pečujme o sebe, o své hnízdo, o svou duši, o své budoucí
plány. Nějak se zdá, že tu není místo pro to, aby na nich lpělo to, co na ně
nepatří. Ta něžná citlivá (ne)rovnováha potřebuje nyní péči. Krásný láskyplný
den přeji…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!