SOBOTNÍ POHODA: Slabost zátěže a síla svobody

Víkendový křehký stav různých vnitřních smírů a smlouvání o kdečem může být nyní inspirován svojí vlastní sílou. Tou, která nás umí učinit odvážné a šťastné. Vzpomeňme si nyní na chvíle, kdy jsme do něčeho šli naplno a pak opravdu nelitovali. A také sílou, kterou nás umí pořádně potopit do bažin a ještě nám hlavu přidržet. Závislosti, zvyky, které škodí – emoce bublají a když tohle všechno dáte na misky vah, asi vám vyjde nějaký výsledek. Tedy jasně opět to, co je třeba nechat minulosti, protože vám to už v žádném případě neslouží k dobrému.

CO může škodit? Přehnané plánování, přemýšlení, čekání – není někde už ten pravý čas přestat plánovat něco, co jen vysiluje (a nechat to osudu)… není někde čas přestat přemýšlet a mořit se možnostmi (a nechat to osudu).  Jako bychom tu něco měli nechat být a neutápět v tom cennou energii. Možná vzkaz pro někoho.

Na straně druhé to silné v nás může být probuzeno dokončením něčeho, v čem jsme už ve finální fázi. Kde jsme tím tak moc zatíženi, tak moc otráveni, že těsně před cílem to raději vzdáme. Tak tady se radí, abychom to nedělali, protože takový ze hřbetu odstraněný rest, byť z posledních sil, přinese takovou svobodu, až se nám z toho úlevou zatočí hlava.

V tom všem zmatku bychom si měli uvědomit dle kartičky Hvězdných duší, že „buď vůdkyní, jakou bys sama chtěla mít“. V tom cítím nutnost si uvědomit, že tu hledáme v celém našem vnitřním procesu své vlastní řešení, které nemusí mít nic společného s řešením, která fungují jiným. A proto jsme pořád tak ponořeni, protože tady jde o nás, o naše funkční mechanismy. Co jednoho posílí, druhého oslabí – a naopak. Tak k sobě buďme upřímní a zkusme si nad sobotním čajem říct, že zkusíme pro sebe udělat něco dobrého, byť by to nikdo kolem nás nechápal!