SOBOTNÍ POHODA: Otřepte ze sebe podivné zvyky k ničemu

Sobotní večer znovu míří do černého, minimálně nás pronásleduje stejně jako poslední dny snahou něco vyřešit, chtěním zacílit konečně už do černého. Veškerá nervozita nebo napětí a nepopsatelné stavy nepohodlí na duši mohou mít společného jmenovatele: něco v nás se snaží zapasovat díleček puzzle na to správné místo. A ono nejde a nejde, až najednou – ach, ta úleva. Jenže úleva tu  není zadarmo, to vůbec, naopak – je až podmíněna tím, že se pustíme nějakých starých ošklivých návyků, které jsou k ničemu, když se na ně blíže podíváme, nebo cílů, které už vlastně nejsou našimi cíli, jednoduše, nefunkčního. Problém je, že tuto nefunkčnost nemusíme na první dobrou vidět, protože se schovává za něčím nezdravým, co se tváří, že nám vlastně prospívá a jak bychom byli zdeptaní, kdyby to tady nebylo. Takže nemůžete-li se svým dílkem puzzle hnout, zkuste se probrat všemi všedními činnostmi a myšlenkami, které máte v hlavě. Které skrytě terorizují? Na které jste skrytě už tak naštvaní? Víc a víc nás to bude vést k novoluní, kde i případné víkendové tápání bude u konce.

Naopak tam, kde víme, jak dílek zapadl, kde přichází ta úleva, je vhodný čas pro vyhrnutí rukávů a puštění se do práce na všem, co vám nyní zapadlo. Přemýšlet, tvořit v tichosti, plánovat, dívat se na vlastní horizont. To, co tady je, co můžeme vytvořit jen tím, že si v tento zvláštní vodnářský čas uvědomíme, co skutečně chceme, nás může ovlivnit na hodně dlouhou dobu a možná i rozhodnout o tom, jak pevné budeme mít zázemí v budoucnosti.

A asi i proto se kolem nás energie třese a je celá vzteklá v případě, že si sami na tom štěstí stojíme zbytečnými zvyky a zcela ignorujeme své vlastní pravé já.