Už první stránky zaujmou tématikou pokory, tajemství, ticha a klidu. Autor psaní své knížky s nikým nesdílel, psal sám… „Nalezení takového stavu vyžaduje meditativní ponor, kontemplaci a samotu. Určitou formu izolace od podnětů z vnějšího světa, omezení přílivu většinou zbytečných informací i emocí jiných lidí. Mlčení v tichu horských luk a liduprázdných lesů vede k nalezení středu sebe sama.“
A souhlasím i s tím, že právě tímto způsobem se
nevyplaší múzy či je nazahubí energie druhých lidí. A duše bohyně
v kopanické krajině, která toto povídání na obrázku provází, seděla po
celou tvorby knihy určitě Vlastimilu Helovi za zády. To je usebraný text.
Čte se nádherně, lehce, voní minulostí a všedními dny, které dávno odvál čas.
Cítíte z ní pokoru i vděčnost, plné prožití. Ale také ohromné množství
práce, cest, sbírání informací.