Týden v sobě skrývá protichůdné síly. Obrovskou touhu se do něčeho dát, něco začít, někam se doslova rozpuknout a rozvíjet se směrem do prostoru, popravdě si ani neumím představit, co všechno se pod tímto pocitem může skrývat. A na druhé straně touhu se skrýt, zalézt do své jeskyně a poznat svou sílu, najít ji. Může se to v praxi projevit třeba tím, že budeme mít víc chuť plánovat, víc rozebírat svůj život do nejmenších detailů, rozkládat ho a zase skládat a leštit ty jednotlivé dílky.
Někdo bude tu sílu hledat venku a vykřičí sám sebe do světa
– a bude to mít úspěch. Někdo se stáhne do sebe a ten velký třesk zažije ve
svém nitru. Oboje je správně – a oboje je asi i bohatstvím tohoto týdne.
Můžeme se již i ohlédnout za zářím, které se nás snažilo
v něčem proměnit, někam dovést. Buď tedy k akci, nebo k tomu,
abychom se nad něčím znovu zamysleli v klidu a pohodě. Zkraje týdne máme
úplněk, který obecně je o hlubokém ponoření se do vlastní duše, kdy hlavním
tématem budou naše začátky, kořeny, to hlavní a důležité: Cokoliv vám tedy
emoce přinesou k řešení, cokoliv vám bude líto, nebo se pro to nadchnete,
je něčím důležité. Právě tato věc, která na sebe nyní tak upozorňuje stála na
počátku naší životní cesty. A tento
týden máme možnost ji nejen zkraje týdne rozpoznat, ale s dalšími dny pak
i nějakým způsobem vnést do života. Jakým, to se ukáže! Tomu pomůžeme tím, že
se podíváme na to, co přehlížíme. Co máme, co nás vlastně tak strašně nebaví a
co nechceme… jejda, není on v tom ten potenciál, který potřebujeme? A to
může být dobrý návod hlavně tam, kde se cítíme už něčím unaveni, nebo
v křeččím kolečku. No, asi i proto to poustevníkovo zastavení a schoulení
se do sebe…