KNIHOVNIČKA: Džiddú Krišnamúrti: Co děláte se svým životem?

 

Hledáte knížku, kterou si dáte na noční stolek nebo do svého odpočívacího duchovního koutku a budete ji s láskou otvírat? Tahle je ideálním adeptem! Protože: nádherně voní papírem, což umocňuje patinovaný vzhled knihy, je příjemná do ruky, jako trošku větší malý notýsek a je v ní přes 250 stran nádherných krátkých pojednání o moudrosti celého světa, lidstva a bytí. A lidské duše.

Tak přesně k tomu si chcete uvařit večerní čaj, teplé mléko nebo ranní kávu, či chlazený matcha čaj ke svítání nedělního rána – a začíst se. Přiznám se, že mi kniha učarovala právě z těchto romantických důvodů.
Ale nemusíte mne brát vůbec vážně, já jsem jednoduše z těch, kteří mají rádi tyhle knížky, u kterých nevíte, jestli je samou rozkoší číst nebo si je jen tak přitisknout na hrudník a být za ně vděční. Za dětství jsou to ty knihy, které si vezmete do postele a přikryjete peřinou, aby jim nebyla zima. Tahle by to zasloužila taky.

Podpora v dobách chaosu

Nebo ji můžete číst naprosto chaoticky, ale to doporučuji až poté, co ji jednou vezmete hezky od začátku do konce, abyste do sebe nasáli moudrost, kterou Džiddú Krišnamúrti do svých slov vložil, čím odpovědnost a vlastní moudrost vložil na naše vlastní bedra. My víme, my tušíme, my tu jsme proto, aby celý náš smysl života vzešel z nás samotných, nenásledujme, ale sledujme. A následujme sebe. Autor je jedním z těch, na které sedí, že vědí, že nic nevědí. Ale v tom je právě to všechno, co může přijít.

A tak si ráda knihu čtu i chaoticky, věštecky, náhodně, abych věděla, co potřebuji:

„Názory a tradice tvarují naše myšlenky a pocity už od kolébky. Bezprostřední vlivy a tlaky na nás mají silný a trvalý účinek, který rozhoduje, jakým směrem se bude ubírat náš vědomý i nevědomý život. Tlak na přizpůsobení začíná už v dětství působením školy a společnosti. Touha napodobovat hraje v životě podstatnou roli: napodobujeme nejen navenek, ale i hluboko uvnitř. Sotva které naše myšlenky a pocity jsou skutečně svébytné…

… z tohoto imitování pak vyrůstá strach – a strach dusí tvořivé myšlení. Strach otupuje mysl a umrtvuje srdce, takže zcela ztrácíme pozornost vůči hloubce života. Přestaneme vnímat vlastní smutky, ptáky na obloze i úsměvy a strasti svých bližních.“

No vida… a dále se dostáváme k inteligenci, která nás učí rozeznávat bdělou pozornost a vlastní moudrost. V části knihy věnované vnitřní inteligenci a revoluci v našem myšlení a vnímání, pokud to naučené trošku upozadíme (no někdy dost), patří k těm, které mám velmi ráda. Skrze prodírání se naučeným, řečeným, zažitým se dostávám zas a znovu k pocitu, že když mysl utichne, sama duše mi napoví, co mám dělat a kam kráčet za smyslem svého života, případně i za obživou.

Protože téma plnohodnotného života (s obživou, smyslem, rodinou, zázemím) se prolíná celou knihou. Co děláme se svým životem? Napodobujeme? Bojíme se? Kde jsme my?

A právě každodenní malé připomenutí toho, že máme být sami sebou a uvolnit se, je velmi léčivé. A osobně si myslím, že tuto úžasnou knihu ještě revolučnějšího autora (považme, že tu byl v brzkých letech 20. století) mohu označit za knížku pro celoživotní nasávání….

A na závěr pojednání o lenosti, které je snad tím nejtypičtějším z knihy. Vyznačuje se tím, že máte vždy chuť vykřiknout:

-          Jak prosté!!!

-          Do kamene tesat!

-          Meditace nestojí stranou každodenního života

Proč je člověk líný? Pravděpodobně se přejídá, příliš pracu­je, příliš chodí, příliš mluví, dělá příliš mnoho věcí, a tak když se ráno vzbudí, tělu se přirozeně nic nechce. Jelikož jste předchozí den nestrávili inteligentním způsobem, tělo je nazítří unavené. A trestat ho a cepovat nikam nevede. Zatímco když jste během hovoru pozorní, když jste pozor­ní při práci, když dokážete udržet plnou pozornost byť jen pět minut v kuse, už to bohatě stačí. Buďte pozorní, když jíte, nehltejte a necpěte se vším možným naráz. Uvidíte, že zanedlouho si vaše tělo vypěstuje vlastní inteligenci. Nemusíte ho k tomu nutit – inteligence se v něm sama roz­vine a napoví mu, kdy má vstát a kdy nemusí. Začnete zjiš­ťovat, že člověk může chodit do práce a vést každodenní život, aniž by se sebou musel pořád bojovat, protože ne­plýtvá energií, ale vždy ji naplno využívá – a to je meditace.

 

O autorovi: Džiddú Krišnamúrti (1895 – 1986) se narodil indickým rodičům v Madanapalle, malém městě na jihu Indie, vzdělání získal v Anglii a později přednášel po celém světě. Odmítal příslušnost k jakékoliv kastě, národnosti či vyznání a nehlásil se k žádné tradici. Skoro šedesát let křižoval svět, setkal se i s významnými vědci, psychology, náboženskými vůdci a profesory na univerzitách – lidé se sjížděli na jeho promluvy, četli jeho knihy. Ústřední téma jeho knih je odvrhnutí duchovních i psychologických dogmat, autorit, a to včetně kultu jeho samotného. Hlásal, že člověk se od strachu, dogmat a naučených vzorců osvobodí jen upřímným poznáním sebe samého. V češtině vyšlo 12 jeho knih.

Knihu vydalo nakladatelství Alferia, https://www.alferia.cz/co-delate-se-svym-zivotem-11723/