Jsou mé iluze a plány ještě moje?
-
Táhne se téma posledních 10 – 14 dnů
Důležité je zachovat tento týden nadhled a vědomí toho, čeho
se bojíme. S čím máme tu čest a co nám bránívá v tom či onom, abychom
se cítili dobře. Zdá se, že tu najednou je něco, co není tak důležité, jak se
ještě před časem zdálo a jen díky nátlaku, který už nevydržíme a prostě se toho
pustíme, pustíme z toho pozornost, uvidíme, kde rostou nové šance. Možná
pokračuje to rybí novoluní, celý minulý
týden, tentokrát se už ale začíná blýskat na lepší časy a minimálně
v druhé polovině týdne už všechno to porůznu zaseknuté na emocích, začíná
roztávat a do života vchází možnosti s tím vším něco udělat i
v reálu. Konečně udělat závěry těch minulých zmatků a dát se do práce.
Pořádně si vyhrnout rukávy.
Přesto strach tu ještě může být důležitým tématem, které nám
ukáže kudy kam. Bojíte-li se něčeho, zvažte, jestli to není strach
z dokončení nějakého úkolu, z přijmutí toho, že toto je
výsledek. Bojím se někde udělat první
krok, přitom po tom tak toužím… ale vlastně mi je mnohem milejší to toužení a
nedosažitelnost víc, než to, že bych opravdu udělala první krok
k realizaci – něco v tom smyslu. A pak tedy přichází na řadu ten
nadhled – je tedy objekt mé touhy skutečně důležitý? Protože co si budeme povídat,
kdyby opravdu byl, tak už bych na té realizaci asi pracovala. Může se tedy
měnit s tímto rozpoložením perspektiva našich životů. Je třeba oprášit si
kolena od prachu nejen minulosti, ale také iluzí, které už dávno s námi
nejsou spojeny. Jsme noví, čistí – můžeme začít nově.
A možná bonus nakonec: Uvolníme-li sevření, vpustíme-li do
sebe ten pocit, který na nás tolik doráží vlastně už více než týden nebo dva,
to pravé naše Já, stále se může stát něco, co našemu životu dodá šťávu. Co
zboří to staré a přivede do života sluníčko.
