Druhá polovina října je spjata s pomalým vstupem do přezimování. Barevné listy definitivně opouští stromy a zůstáváme uprostřed usínající přírody, chladné a drsné, sami… Letos bych čas Štíra vzala z pohledu, který tu je každý rok, ale ne každý rok si ho uvědomujeme. Jsme schopni v té opuštěné odhalenosti, syrovosti podzimu, schopni se vcítit do sebe. To, že jsme nuceni se zahalit do tepla, na chvíli se uvelebit v přezimování, každý nese jinak. Někdo se na to těší, pro někoho je to děsivá zkušenost. O čem se nyní můžeme dozvědět?
Bude nám moc dobře dělat ten urvaný čas pro sebe, ta chvíle, kterou prostě ušetříme – zejména tam, kde cítíme, že na sebe máme zoufalý nedostatek času. I jen zastavení se v chaosu a vítr v hlavě bez myšlenek…bude vítaný.
Dobře nám
půjde uvědomit si to, co máme, protože možná v chaosu poslední doby si moc
neuvědomujeme, že máme vedle sebe nesmírně cenné věci, lidi, situace, že máme
být nač hrdí a máme se kde svěřit, kde se uvelebit. Pozor nato, aby pocit
nespokojenosti, nebo strachu z přezimování nebyl způsobem tím, že strašně
moc chceme pokračování léta… nebo něco, co nemáme… ale vždyť ten podzim je taky
tak krásný!
Máme být ve
vztahu k sobě ochotni k nepatrným posunům, větším, menším,
maličkatým, díky kterým uvidíme sebe v novém světle. Všechna podzimní
štíří rozjímání zkuste tento rok navést tímto směrem. Trošku jinak. Přijde mi,
trošku Z VYJETÝCH KOLEJÍ. Vezměte do rukou své zkušenosti, co umíte, co
máte vyzkoušeno, odžito a… co je tu nové.. protože tady se připravuje půda pro
něco nového! Jen to je všechno ještě ve fázi příprav (proto se možná na místě
nudíme nebo děsíme), ale ono to tam je. Odpočívejme, hřejme se… ciťme a vyřešme
si emoce, protože brzy nebo později přijde čas, kdy svou moudrost, nyní
dotknou, vezmeme a uplatníme v praxi.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!