Druhá polovina října je spjata s pomalým vstupem do přezimování. Barevné listy definitivně opouští stromy a zůstáváme uprostřed usínající přírody, chladné a drsné, sami… Letos bych čas Štíra vzala z pohledu, který tu je každý rok, ale ne každý rok si ho uvědomujeme. Jsme schopni v té opuštěné odhalenosti, syrovosti podzimu, schopni se vcítit do sebe. To, že jsme nuceni se zahalit do tepla, na chvíli se uvelebit v přezimování, každý nese jinak. Někdo se na to těší, pro někoho je to děsivá zkušenost. O čem se nyní můžeme dozvědět?
Bude nám moc dobře dělat ten urvaný čas pro sebe, ta chvíle, kterou prostě ušetříme – zejména tam, kde cítíme, že na sebe máme zoufalý nedostatek času. I jen zastavení se v chaosu a vítr v hlavě bez myšlenek…bude vítaný.
