Před víkendem: Úleva, sluníčko…
Kéž je
slunečný víkend, dost by nám totiž naladil náladu. Hřejivé zlaté slunce totiž
dokáže probudit pocit vděčnosti a velmi příjemného spočinutí ve všedním dni,
v němž si prostě potřebujeme o tomto víkendu odpočinout. Uzavřít si to, co
potřebujeme. Začít to, co potřebujeme. Oslavit to, co potřebujeme a právě
k takovému tomu vnitřnímu oslavování máme nejvíc náladově nakročeno – u
někoho to může mít podobu až plánů a těšení se na další jaro a léto a spoustu
toho, co „bude až…“ u někoho to může mít podobu rázných rozhodnutí, protože
něčemu dokape pohár a už je třeba udělat něco, co vám konečně prospěje. Vypadá
to jako široká škála – a znovu… velkého úklidu. Kdy jak máme uklizeno, tak se
nám bude o víkendu dýchat. Ale pokud nevíte co a jak, počkejte do zítra… sobota
to trošku osvětlí.
Sobotní
pohoda: Ach, ty krásné začátky
Leč tedy jsme
usazeni v klidu a pohodě a máme hodně přemýšlet o minulosti, vůbec bych se
nedivila, že ty nejlepší myšlenky na minulost budou spjaty, a to velmi pevně,
s budoucností. Plné uvědomění si toho, že něco umíte a tedy se do toho
můžete pustit naplno. A nejzásadnější pak jsou myšlenky ohledně témat
týkajících se něčeho, co vás dlouhodobě udržovalo na místě, strnulé, nijaké… a
najednou přijde něco, „ejhle, ta pravá odpověď“. Možná je to čas, kdy dostáváme
téma pro zimu. Téma, které se uzavřelo a my s ním máme nějak moudře
naložit. Nebo otevřelo a my ho máme přes zimu promyslet. Tak přeju jemný,
křehký čas, ve kterém přijdete právě na to, co vám udělá dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!