Lise Leblanc: Sebepéče pro pečující

 

Útlá kniha nám ukáže, jak rozpoznat vyčerpání, pochopit ho a jak si pomoci. A také to, co se zdá mnohdy nemožné, jak fungovat, když jsem nesmírně vyčerpaní. Velmi závažné téma je jen zdánlivě určeno pro velmi specifickou skupinu pečujících lidí, protože v příjemném formátu můžete snadno najít i drobné rady pro všední den.

I všední den má někdy znaky komplikovaných situací, na které je třeba jít trošku strategicky.

Dáváte něco, co postupně sami ztrácíte. Obrovský nápor na psychiku zvětšuje ještě frustrace, únava, vyčerpání a někdy i vidiny konců bez naděje na zlepšení. Pečovatelé o staré lidi, těžce nemocné, postižené určitě vědí. Tím hůř, pokud jste na opečovávané osobě ještě citově vázaní.

Tato kniha je určena primárně pro ně: najdou zde povědomé příklady, příběhy, ze kterých vytuší, že v tom zdaleka nejsou sami. Najdou rozmotaná klubka vlastních strachů, myšlenek a najdou způsoby, jak co nejvíce o sebe pečovat, jak se očišťovat od negativních vlivů a být co nejvíce ku pomoci.

Tato kniha ale může být určena i těm, kdož pečují 24 hodin denně o děti, pro maminky potácející se v nekonečné únavě. I tady platí stejná pravidla pro sebepéči a jsem si jista, že tu můžete načerpat dobré rady, které vám přijdou úplně na míru.

Každý jsme jiný, ale základ zůstává, i proto je kniha, ač psaná v kanadském prostředí, velmi potřebná i u nás.
Oceníte například: praktická cvičení k tomu, jak zvládat vyčerpání, jak zvládat vyhoření. Prvním krokem je vůbec uvědomění si tohoto stavu. Rozpoznání vzorů, které nás nutí jít daleko za hranice nás samých na úkor druhých. Ale také jak s tím naložit, jak v tom všem sebrat špetku času a kvalitně ho využít tak, aby baterie přece jen poněkud dobily.

Překvapilo mne, že důležité je třeba stanovení cílů, nebo jednotlivých bodů, kterých chci dosáhnout, udělat si z této výzvy malé mety, které ulehčí psychickému zatížení. Jak zvládat stresem zdivočelou mysl, která chrlí jeden nesmysl za druhým a která zapříčiní, že se postupně sami sobě zcela ztratíte.

A chvíle, kdy už jste jen prázdnou stránkou… I o těch tady je řeč.

Knihu bych shrnula jako pěkné stručné pojednání, přesto plné emocí a výborně strukturované tak, že se vždy můžete vrátit tam, kam potřebujete. Kde zrovna máte svou slabinu. Nejste v tom sami. Vyčerpání není selhání…

Velmi vzácná jsou pak tato cvičení a scénáře:

P: Mami, zdá se mi, že každá máme jinou představu o tom, jak často by ses měla mýt a brát si čisté oblečení. Zajímá mě, jak se na to díváš ty.

PP: Před pár dny jsem uklouzla v koupelně a skoro jsem spadla. Bojím se, že  si něco udělám a budu na tobě ještě závislejší. A pokaždé, když dávám špinavé oblečení do koše na prádlo, mám pocit, že ti přidělávám práci, a praní jsi vždycky nenáviděla.

P: Nevěděla jsem, že jsi skoro upadla, ani že to cítíš takhle. Byla bych ráda, kdybychom si mohly promluvit častěji, a také bych ti ráda řekla o svých obavách, abychom pak společně našly co nejlepší řešení.

Snaha porozumět, snaha nastavit pravidla v mezích lásky jsou asi hlavními nosnými body. Kniha je sice z kanadského prostředí, ale emoce a problémy jsou s těmi našimi shodné. V tomto směru je to kniha nesmírně osvětová a nebojím se říci, že její základy by se měly veřejně probírat častěji než cokoliv jiného. Nemám totiž pocit, že jde jen o péči pro pečující osoby, ale o péči o každou nepřiměřeně zatíženou osobu.

Autorka: Lise Leblanc je registrovaná psychoterapeutka, pečovatelka a odbornice na řešení konfliktů. Nejen studium, ale i vlastní zkušenost ji dovedly k napsání této knihy, věnuje se též tématu truchlení a posttraumatické stresové poruše.

Vydala Alferia, https://www.grada.cz/sebepece-pro-pecujici-11735/