Fascinující kniha, jejíž hloubka vás vezme doprostřed amazonského pralesa a do života, ve kterém platí úplně jiná pravidla než v tom našem. A v té hloubce čtenáře na dlouho pohltí a nechá ho očarovaného úžasem všeho řečeného. Trochu beletrie, trochu příběh, trochu rozprávění s duchem, trochu ezoterické vyprávění. Od všeho kousek, záleží pouze na tom, jak moc se necháte uchvátit příběhem a vypravěčským uměním ženy, která příběh sepsala.
Ideální pro čtenáře unaveného
civilizací!
Tak to je naprostá pravda! A pokud jste unaveni, možná se vám tato pravidla a životní rytmus domorodých Piapocosů bude líbit. A ocitnete se společně s malým chlapcem na místě, na kterém vás doslova vysypal osud velmi nechtěně, ale nakonec tu objevíte zlato. A ten malý chlapec, Don José Arizo, tu objevil i recept na dlouhý, šťastný život. A my máme tu čest jít s ním.
Čas od času jsem měla silný pocit, že
bych si takový život nechala líbit.
Jak klidnější, jak smysluplnější…. Byť
v mnohém obtížný, protože nechat za
sebou minulost a plně se ponořit do života v rytmu a souladu s mnoha
mnoha generacemi před námi, není úplně jednoduché. Často mne také napadalo,
jaké to je, žít po generace v podstatě stejně, nenechat se vyrušovat
inovacemi, které často vedou do záhuby. Být nucen se měnit, vytvářet propasti
nejen mezi dědy a vnuky, ale už i mezi syny a otci….
Na jednu stranu velmi srdečné čtení,
na druhou srdce trhající….
Pro každého čtenáře bude mít kniha
jiné sdělení
Jinou atmosféru. Já se mohu bohužel
podělit jen o svůj dojem, který mne strhl do světa odděleného od civilizované
nesmyslnosti, do světa, který se pro mne osobně nejvíce podobal světu kolem
Tunguzky ve společnosti Dědečka Ogeho. A už v tu chvíli jsem byla naprosto
ztracena, protože to je přesně ten svět, ve kterém se ráda rozplynu a má to na
mne velmi terapeutický účinek. Jenže tady bylo víc horko, víc vlhko, ocitla
jsem se se společně s Donem Josém v amazonském pralese a snad jen
díky tomu, že jsem asi tušila, co mne bude čekat, jsem zvědavě a beze strachu
otevřela oči tomu, co se dělo dál. A nechala se unášet.
A největší blaho, které mi bylo četbou
darováno asi nejlépe shrnuje autorka ke konci knihy…
„Tohle je základ tvé dnešní moci,
Taguarí. Naučil ses nechat si pomoct a odsunout stranou rozum, který se ti
snaží namluvit, že máš všechno zvládnout sám.“ To jsou dvě jednoduché věty
z příběhu ke konci knihy a možná velmi dobře vystihují i čtenářský dojem,
který už v této chvíli, těsně před koncem, četba zanechává. Nejsme na to
sami, celý příběh Dona Josého Ariza, který byl v kolumbijském pralese
šamanem a léčitelem a sám se učil přímo do nejlepších, je o moudrosti, která
vychází zevnitř. A na niž nejsme sami a na kterou je i rozum krátký.
Nechat si pomoci. On totiž… celý svět je pomoc. A to je
ten velký rozdíl mezi naší ryze sobeckou a soutěživou společností a společností
domorodou. Víří se ve mne pocity zloby, vzteku, smutku a zároveň pocity
usmíření a radosti.
Taguari by si zasloužil audio podobu. Už jen proto, aby kniha ožila
v dalším živlu, aby byl hlas, který si s příběhem umí hrát, aby
příběh dostal barvu sdělení.
Škoda, že vidím knihu jen svým
pohledem, protože tady tuším, že co čtenář, to naprosto barevná a bohatá
příchuť, kterou v ní ucítí.
Knihu koupíte zde: https://www.anch-books.eu/shop/knihy/taguari
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!