Narozeninová krize: přirozený jev? Tak proč neslavit až PO....

 

Po několikerých narozeninových krizích mne napadlo, jestli by nebylo fajn si je hezky odložit až po svém datu narození, stejně jako to má anglická královna. Pravda, ona to má tuším kvůli počasí. A já kvůli tomu, že se chci vidět a slavit až ve chvíli, kdy mám ze sebe sloupané slupky minulého roku. Slupky tísní a berou dech.

Dva měsíce před, pár týdnů před, pokaždé jinak přichází krize, pocity marnosti. Tentokrát ale krize naprosto všeho, co dělám, čím se živím, kam směřuji. Ruku v ruce s únavou z přestálého roku tisíce rolí, trošku pozměněnou rolí mámy, která bude v něčem lehčí, v něčem obtížnější. Ovšem to nejsou věci neobvyklé, aby mne musely tak sejmout.

Nad vnější krizí a rozumovým omluvami nenálady, únavy a pocitů marnosti byla krize vnitřní, která se začala rozkrývat až poté, co jsem si ji připustila. Důležitý  krok! Spustila naplno kaskádu vzpomínek, které se do té doby jen protivně provlékaly do všedního dne nerozpoznány. Vlnu bolestí prožitých a souvisejících s uzavíraným životním obdobím – to bylo třeba nyní přeštrikovat do vděčnosti, síly a nechání za sebou i okolí, které se často postavilo na stranu bavícího se publika a bolesti živilo.

K tomuto štrikování ovšem nikde není k dispozici vzor, ten vzor si musíte vymyslet z těch, které znáte, které v tu chvíli potkáte. Být pozorní k sobě a okolí, většinou v takovou chvíli na ten vzor ukazuje prstem.

Týden před narozeninami byl nejhorší – prázdno, rozpuštěno, jedno velké nic toužilo scelit se v jedno-duchosti. V tom jednoduchém vidění lze vidět řešení, ale nesmí na sebe člověk tlačit. Pro mne bylo úkolem uvolnit se, ozdravit se tím uvolněním a plně se vnímat. Na těle i na duchu. A druhým úlevným aktem, byť to byla jen třešnička na dortu, byl kurz numerologie, který jsem si tak dlouho odpírala. Přišel vhod a přinesl také uvolnění a dojaté vědomí, že moje potřeby jsou pro mne přirozené, ač okolí říká, že na ně nemám v nejmenším nárok. A budou-li tyto potřeby naplněné, budu si jich vážit, protože budu ryba ve vodě.

I to je velké přiznání. Úleva, že můžu cokoliv s narozeninami spojené... ODLOŽIT.

Vnitřní narozeninová krize má tisíce podob, já jsem vám popsala jen tu svoji.

Oslava v takovou chvíli? Ani nápad! Jen ticho a klid  - oslavu sebe a obdarovávání jsem odložila na chvíli, kdy přijde úleva. I kdyby to bylo za měsíc.

Do mého srdce šla jen slovní přání přátel. A jedna mušle z Mexika.

Že jsem se ztratila, žádný div. Ten rok a půl hrnutí hromady nezvládnutelného, pocitů selhání a viny za to, že nejsem schopna zařídit 48 hodinový den je skvělým podhoubím pro ztrátu vlastní identity.

 

Narozeninová krize: setkala jsem se s tímto pojmem už kdysi dávno v astrologii. Tížit měla pár týdnů před a po narozeninách. Už dávno jsem ji cítívala, ale hlouběji jsem se nad ní nezamýšlela, jen jsem sama sebe obvinila, že narozeninová péče blízkých mi je nepříjemná, jak jen jsem nevděčná!!! A setkala jsem se s ní i u čtenářek, často to nejhlubší řešíte pár týdnů před  narozeninami.

Proč tu je? Ukončujeme cyklus, je to pro nás něco jako Silvestr a Nový rok. Má nás tlačit také vibrace nového daného astrologického roku, každý rok máme obecně pod nějakou planetou  a teprve po narozeninách  na nás začne působit naplno.  Působí také vibrace ročního čísla, kdoví… tady si nejsem moc jistá, při zpětném zkoumání let předešlých jsem buď v životě hodně prošvihla nebo přehlédla, kdoví. V rámci krize tedy můžeme  zkoumat i minulost tímto směrem, někdy se tam vyloupne vodítko k tomu, proč nyní přichází pocity jaké přichází. Ale zase  - je to dobrý tip, ale neupínejme se na to.

Pominu-li totiž všechny tyhle berličky, zůstává prostě fakt, že něco končí, něco začíná. Mění se číslo věku. Konec.

A celkově mám pocit, že narozeninové krize nás tlačí, abychom si v sobě i kolem sebe uklidili. A je nám to jasné, duši to je jasné – proto křičí! Chce na nový rok vykročit do čistého. Kdo by nechtěl…

Vidíte-li v tento čas, že něčeho máte dost, řešte to.

Táhne-li vás to někam – udržte si ten cíl v dohledu, i kdyby byl zatím v nedohlednu.
Poslouchejte tělo, kde je přetížené – a ulevte mu.

Je to krize, ve které si nemáme škodit. Dort a lahev vína může být nyní dobrým sluhou, ale zlým pánem. Zajíst smutek a zapít žal a nepohodlí, nebo si zamlsat něčeho dobrého s radostí ze života a touhou vydat se do nového roku? Cítíte ten rozdíl?

Energeticky se nám v čase narozenin otevírají nové možnosti.

Nátlak, je-li ignorován, bude tížit i po narozeninách. Nátlak, je-li respektován, přinese úlevu a dál.. nevím ještě. Ještě jsem  moc čerstvá. Vylíhlé kuřátko s číslem 43 na skořápce.

EDIT: V den narozenin vypnuli proud, asi odstávka. Nic nemůžu, být jen v tichu a míru. Svítí slunce, trávím den na slunci s knihou v ruce, tak, jako už dlouho ne. Vzala jsem blok, napsala toto…. po kolika letech jsem vlastně napsala článek jen sama pro sebe?

Dar jedno-duchosti. To je přesně ten pocit, který jsem si potřebovala prožít. Protože tiší, léčí, vede do sebe.