A rozhodně není temný, ale naopak. Jestli včerejší povídání
bylo o sestupu k sobě samým, nyní se dostáváme ještě hlouběji, ale není
v tom nic děsivého, štířího (jako za novoluní), ani moc bolavého, když na
to přijde. Ten pocit bych definovala jako „připravena na přechodový rituál“.
Co nás v tento čas zastaví, to si dobře prohlédněte.
Možná to chce soucitnější nadhled.
Co se zastaví, to nechte zastavené. Možná v tom
odstraňte poslední prach z rohů a koutů.
Zdá se, jako by se tu něco připravovalo, překračoval práh.
Máme možnost dostat se ze zajetí
strachů, omezení a pocitů méně cennosti. To je asi hlavní téma tam, kde se dnes
necítíte dobře. To je ten důvod zastavení, protože TOHLE se ve vašem životě už
nechce. Proto se necítíte dobře v té staré kůži.
Obecně ale to zastavení a vnímání věcí jinak, hloubka jemná,
tak konkrétní, byť třeba to je jen pocit, ne nic definovatelného slovy nebo
konkrétním ukázáním prstem, je tak silná a hluboká, že doslova láká. Hloubka
jemnosti, k sobě, k druhým. K péči, odpočinku, nebo k akci,
o které se vám ani nesnilo. Kdoví. Tohle je tak moc jedinečné pro každého, že
si pod tím můžu představit odvážný telefonát na správné místo, stejně jako
zavřené dveře před každým a nohy na stole, čaj a meditační tyčinku a našlápnuto
k nějakému nadpřirozenému zážitku.
Ale asi je v každém případě dobré zvážit, zamyslet se,
kde možná právě nyní stojíme na novém prahu. A zpomalit, zjemnit svůj život.
Aby se něco ukázalo, aby to přišlo, aby nám to ukázalo směr, abychom nabrali
sil a začali se vnitřně těšit. Na cokoliv, co přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!