Christina von Dreien: Nakonec všechno dobře dopadne

 

V knize jako perličky najdete rozkošné vyprávění, které je jako z učebnice o tom, jak potěšit vnitřní dítě nebo najít svůj vlastní smysl života, který jsme jako děti ztratili ve víru dospělosti. Drobné korálky poztráceného cosi… snad kdysi dávno přítomné důvěry v život?

„Kupříkladu já bydlím ve Švýcarsku na kopci, a kdykoliv je nutno něco vyřídit, musím sjet autobusem dolů do údolí. Cesta na spodní zastávku trvá asi dvacet minut a já si ji opravdu užívám. Proto někdy, když se doma trochu nudím nebo když si všimnu, že právě nemám obzvlášť dobrou náladu, nasednu do autobusu a jedu dolů – jenom proto, že se mi ta jízda tak moc líbí a že se mohu kochat výhledem z autobusu. Dole počkám na nejbližší spoj domů a vrátím se zpátky.  Rozum by nyní mohl namítnout: „To přece nedává žádný smysl“ – a má pravdu. Jemu to nedává žádný smysl, ale mně přijde jízda autobusem hezká, tudíž to dělám. Dělá mi dobře, a to je již dostatečně smysluplné.“

Stejně tak můžeme říct květině, kterou máme, že je krásná… udělat si dobře na duši jinak. Tyto drobnosti mne chytly! Ty mám ráda! Ty tvoří jemné, hřejivé vzpomínky.

Christina se dotýká tématu nechtít za každou cenu Zemi změnit, od jisté chvíle to je zbytečné plýtvání energií, protože se snažíme změnit to, co není v naší moci. V naší moci jsme jen my sami.  Změnit vědomí, vnímání a chování – a bude se měnit celý svět.

Věnovat svou lásku květinám, lidem, zvířatům – vnímání krásy celkově.

„Aby se však dokonalý svět mohl projevit, musíme to jako kolektiv chtít, nejen ve smyslu „bylo by hezké, kdyby…“, nýbrž musíme ho uchopit jako jedinou možnou realitu. Protože my jsme lidstvo, my jsme obyvatelé této planety a my rozhodujeme, co chceme….

Nerozhodneme-li to sami, rozhodne to kolektiv… a proto do toho kolektivního vědomí musíme vnést co nejvíce pozitivního. „

Spokojenost jako cesta: o tom kniha je

Jestli mi kniha něčím vešla pod kůži, tak prosím tím, jak je hladivé v sobě pěstovat spokojenost. Spíše než pocit štěstí bych to nazvala smysluplným bytím. Jak moc si máme dávat pozor na záměrně živené negativní emoce a pocity, strach a hrůzy, které jsou na nás valeny v nepřiměřené míře. A ano jsou, i kdybych byla kdovíjaký skeptik, tak musím uznat, že to, co se kolem nás děje už dlouhé roky, je jednoznačně živení strachů. Nemáme být spokojeni s málem, ale máme být pro tuto chvíli spokojeni s tím co je a aktivně pracovat na tom, co chceme do našeho života vnést. A vnímat spíše to hezčí.

Proč je strach silnější? Protože ho máme v sobě zakódovaný jako ochranu před nebezpečím, a také jeho emoce jsou proto silnější. Lépe na něj slyšíme, je hlasitější, a rychleji se po něm suneme po spirále dolů do deprese, nemoci a beznaděje.

Proto je důležité zaměřit se na život takový, jaký je a jaký ho chceme. Možná dokonalý, možná je to tedy recept na šťastný svět.

Christina přechází i k povídání o mimozemských civilizacích, do témat energií, o Zemi, to si zase užijí všichni milovníci předchozích jejich knih, ale zase končí se vděčností a tím, že pokud budou všechny bytosti na světě spokojené, tak bude spokojený celý svět.

A tady kniha začíná i končí. A tam by měl začínat i končit každý nás den, každé naše činění.

O autorce: Christina von Dreien (2001) se narodila s výrazně rozšířeným vědomím a řadí se ke generaci mladých evolučních myslitelů. Jak najít pozitivní potenciál ve světě, kam směřujeme? Ukazuje nám ve svých dílech, jak můžeme pomocí síly svého vědomí měnit svět. V letech 2017, 2018 vyšly dvě knihy (Christina, Dvojčata zrozená jako světlo a Vize dobra) napsané její matkou, Bernadette von Dreien, které vyprávějí její životní příběh a začátky její práce pro veřejnost.

Tato kniha je první, výhradně sestavená z vystoupení a publikací v rámci semináře v Salcburku, konaného dne 29. srpna 2020, doplněné výňatky z jiných seminářů a bulletinů. www.christinavondreien.ch