Zdá se, že tento týden se budeme dostávat do hloubek, do pocitů bezbrannosti a to pro někoho může být dobrým bodem odrazu od různých křivd minulosti, pocitů vykořenění a lítostí, chyb….uleví se, protože pocítíme velmi intenzivně, že už můžeme jít dál. Bezbrannost tento týden bude zdrojem moudrosti, a tak rovnou říkám – nebudeme-li se cítit dobře, budeme-li mít jakékoliv duševní i tělesné potřeby, které nás budou zahánět k sobě samým, poddejme se jim jak jen to bude možné. Tento stav má za úkol nám podat pomocnou ruku. Zavést do hloubky, a proto o kus dál tam, kam patříme, kde nám něco dojde, kde se nám začne dařit, kde bude jiskra naděje, nebo jen pocit, že konečně je nějaká stará vlezlá špína uklizena – a tedy se můžeme rozhlédnout, co dál. Čím víc se nenecháme rušit okolím nebo tím, o čem moc dobře víme, že nám bere sílu, tím lépe na svou životní situaci nahlédneme. Tím moudřejší budeme, tím sami sobě podáme pomocnou ruku. Či nám ji může podat i někdo zvenčí.
Mohou tu být dozvuky víkendu, úplňkového času, možná jsem si
vlivem toho očišťování a přerovnávání uvědomili něco velmi důležitého, ale
ještě není čas se dát do práce, ale je čas ještě doočistit, dooplakat nebo
dopochopit to, co nám tu přišlo důležité. Je to čas hájení, ve kterém jsme. Čas
klidu a cestování ve vlastní duši, v minulosti, nebo naopak
v budoucích plánech, které najednou budou žitelné, budou naše, osloví nás.
Přijde na to, jakou osobní proměnou každý procházíme, co se o nás otřelo
v posledním týdnu – tak to bude pokračovat a bude to chtít, abychom to
uchopili hlouběji.
Abychom pak věděli, kam jít. Kde je ta naděje pro
budoucnost. Kde je ta konkrétní akce pro budoucnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!