(NE)dávat z vlastního nedostatku

Zejména ženy jsou velmi náchylné k tomu dávat a rozdávat se, i když samy nemají základní potřeby těla i duše nasycené. Jsou chvíle, kdy to je třeba a dočasně nám to určitě neublíží, případně dobijeme baterky jednorázově. Takové první týdny a měsíce, či roky mateřství jsou v podstatě jen o tomto principu. Ale pozor, aby se to nestalo zvykem.

HODNÁ HOLČIČKA – OBĚTAVÁ MATKA – VYSÍLENÁ ŽENA – ZAHOŘKLÁ STAŘENA

Tak.. kde jste?

Pak to naše dávání vypadá asi takto:

-          Unavuje nás starost o druhé, štve nás, vzteká nás

PRACUJU NA SOBĚ, ALE STÁLE TO NENÍ VIDĚT….

Může to být tak frustrující! Tak dlouho! A odradit nás to od všeho, čemu jsme kdy chtěli uvěřit!

Nic nefunguje. Medituju, přeju si.. A pořád nic. Kde jsou ty štastné náhody, které spadnou do klína! Kde je to vnitřní nastavení, které nám přitáhne ty správné události?

A tady už se začínáme dotýkat toho správného… vnitřní nastavení. Jak je na tom?

1.       Nedáváte své znalosti do praxe!

Vnitřní nastavení vám nepřitáhne magickým způsobem nové události a štěstí, i když se to stát může, spíše to potom tak vypadá. Vnitřní nastavení mysli, nálady, životních priorit nám spíše umožňuje JINAK nahlížet na svět a v tom samém světě pak snadněji nepřehlédneme to, co souzní s našimi novými cíli.