Naučte se o manipulátorech a narcisech co nejvíc. Ale zase to nepřehánějte!

 

Zásadní bod číslo jedna: Naučte se o manipulátorech a narcisech co nejvíc. Ale zase to nepřehánějte!

Překvapilo mne, že to byl jeden z prvních bodů při léčení traumatu způsobeného tímto typem člověka. Ať už rodiči, partnery nebo spolupracovníky či kýmkoliv,  s kým přicházíte delší čas do styku a ovlivnil vás. Dovolím si říct, že čím těsnější bylo citové nebo závislostní pouto, tím důležitější tento bod je.

Víte, jak první mne napadlo: „A co já bych se měla co o nich  učit, je to JEJICH CHYBA… „

No ano, ale čím těsněji jste s nimi žili, tím důležitější to je, zejména je-li člověk s narcistickou poruchou osobnosti nebo příbuznou poruchou, vaším rodičem, partnerem nebo sourozencem… U rodičů je citové pouto nejzáludnější, nejdelší a jste v něm na nejzranitelnějším místě, bez schopnosti se bránit, stále ještě podporované navíc  kulturou „musíš ctít své rodiče“.  Partner nám většinou zahýbe sebeúctou, díky tomu citu a lásce dokážeme dlouho tolerovat nevhodné chování a často nás pak drží třeba i ekonomická nebo rodinná situace. Se sourozenci nebo spolupracovníky to je asi nejlehčí, případně s kamarády, tam nejsnáze můžeme z těch situací odcházet, ale taky to není nic jednoduchého.

Naše nitro a vycvičené svědomí nám často nedovolí ani pomyslet na špatné pomyšlení na ně. Tím více, že manipulátor tuto poučku zná a hrdě jí využívá, zadrnkat na nevděčnost je tutovka. A proto vždy, když čtu nebo slyším o nevděčných dětech a manželkách, nezavrhuji ihned děti ani manželky. Oni se možná jen osvobodili…

Sbírejme informace, čtěme cizí zkušenosti a psychologické knihy, přednášky, s tím tématem se roztrhl pytel.

Čím víc toho budete vědět, tím lépe pochopíte jejich nitro, jejich smýšlení, jejich náhled na svět, vztahy a druhé lidi, protože jejich vztahování se ke světu je naprosto jiné  než vaše!

Mají jiný svět – skutečně!

Myslím, že srdce dítěte nebo milujícího partnera nepochopí samo od sebe, jakým pohledem se na něj celý  život díval rodič, matka, otec, partner. Nemůžete podle sebe soudit je, protože ONI jsou skutečně jiný.

A  závěr z toho všeho nabírání informací… ten je totiž nad slunce jasný: NENÍ TO VAŠE CHYBA. NEZASLOUŽILI JSTE SI NIC Z TOHO, CO SE DĚLO.

ALE NEPŘEHÁNĚJME TO…

Ta vnitřní bolest je obrovská, je často skrytá, potlačovaná a její plná síla vyjde ven až ve chvíli, kdy ji postupně rozkrýváme, postupně, či najednou, může to být jakkoliv, ale to otvírání očí a chápání té mysli těch druhých lidí je nepříjemné, někdy až šokující a traumatizující pro nás. Proto si tyto informace dávkujte a snažte se je pochopit, vnést do svého života, pochopit ho. Prožít si všechny fáze od šoku, zklamání, vzteku, hněvu až po pláč a  smutek. Dělejte to ale s tím, že k tomu přistoupíte pak efektivně, nějak ty vztahy urovnáte, ohradíte se vůči nim. A když cítíte, že už toho je na vás moc, tak ten celý proces přerušte. Je to tak namáhavé, tak bolavé, že je snadné podlehnout úlevě těch informací, ale čeho je moc, toho je příliš a pokud se nehýbete z místa a jen hltáte informace, tak jste patrně zaseklí na fázi různého omílání, to vyčerpává a nikam nevede. V tuhle chvíli je dobré si dát pauzu.

Ono to celé nemusí být hned, je to často proces na měsíce, i roky. Tak si jen chrańte svou energii a životní sílu a i při sbírání těch informací mějte na paměti, že jsou jako léčivé bylinky. Musí jich být správná míra, jinak se i ty informace stávají jedem.