David Michie proslul jako autor knih seznamující západní čtenáře s principy buddhismu. Ať už knihou Pospěš si a medituj! nebo pak sérií o dalajlamově kočce, což osobně stále považuji za jeho nejsilnější parketu. Kočky, jejich svět, jejich vnímání a buddhistická modrost prožívaná v himalajských horách kolem klášterů a malebných domků a čajoven.
Ale tentokrát se autor vydal na tenký led.
V knize Tajná mantra zůstal věrný buddhistickému tématu, stejně jako tajemné linii, která nás zasvěcuje do situací, které nejsou běžnému člověku dostupné. Tady dokonale vykreslil tu lákavou čtenářskou atmosféru, díky které se dostáváme naplno mimo všední dny.
A dál doplnil příběh o notnou dávku akce, detektivního naladění a někdy až nebezpečí. Zprvu jsem si nebyla jista, jestli se to do takového příběhu hodí, ale později jsem si řekla, že tímto učinil čtivou knihu i pro muže nebo pro milovníky detektivek. A buddhismus a hebké moudré vyprávění se pak dostává spíše pod povrch a mimo hlavní dějovou linii. Záleží na tom, jak kdo příběh bude vnímat.
Je to fajnové čtení k odpočinku.
Je to fajnové čtení pro chvíli, kdy chcete zhltnout jeden příběh naráz.
To je pravda, předchozí příběhy Davida Michieho jsem měla sklony si šetřit, tady jsem byla ochotna vzít to najednou. Snad pro tu strhující atmosféru, snad pro tu zvědavost. Snad pro to, že těch myšlenek mimo hlavní dějovou linii nebylo tolik, aby mne zbytečně zastavovaly v touze mne zahloubat do sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!