Chuť do nového pokračuje, i když je stále ještě to celé nové spojeno s jakousi rázností, možná až nepříjemnou pro nás, ale třeba i pro okolí. Lidé se mohou výrazně měnit (zdánlivě, oni už takoví byli) a události se budou zjasňovat. Tohle bych s klidným svědomím nazvala dnem (nebo obdobím), kdy se věci projasní sami. Dávejme si tedy pozor na to, jak všechno kolem nás vypadá, jak se jeví, jak se vyjadřuje, jak se cítíme – protože právě toto je nadhled, toto je pravda, toto je minimálně něco, z čeho máme nyní vycházet při dalším plánování. Výzva tu je pak pro každého, kdo se v tuto chvíli svléká ze staré kůže, kdo prochází sebe uvědoměním, změnami k lepšímu, změnami směrem k sobě! Ten může to zdánlivé čekání, které se nám víkendem prolíná použít pro lepší naladění. To zklidnění je jako jemné rození se něčeho – a je velmi pravděpodobné, že si do dlaní opravdu porodíte něco nesmírně krásného, něco přesně vašeho… já vím, zvláštní příměr, ale… Snad jen, nezapomínejme na to, že to, co děláme srdcem je podpořeno i silnou logikou. To, co cítíme, je v souladu s tím, co jsme si uvědomili, nepřehlédli ve svém životě, prohlédli a je to nejrozumnější i nejsrdcovější, jaké to jen může být.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!