Udělá nám dobře, když si druhým adventním víkendem necháme prostupovat smířlivý postoj, že naše životní cesta je nějaká… zcela jedinečná a zdá se, že poslední dva týdny nám ji nekompromisně tříbí. Ale životní cesty druhých lidí mohou být úplně jiné – a my nemáme právo do nich zasahovat a stahovat je na svoji stranu, činit dobro a tak dále… Možná si s některými lidmi nyní nebudeme moc dobře rozumět, zejména, pokud cítíte, že se vám to ho v té vnitřní proměně za poslední dobu událo příliš mnoho. Ano, měníme se…. A okolí se buď přizpůsobí, nebo ne. Jinak to nejde. Stojíme společně na prahu nových úvah, nového žití -a právě ten dar žít život bez posuzování druhých (i sebe samého) je v tuhle chvíli velmi cítit. Můžeme se ho dotknout, v praxi vyzkoušet. I proto, že tady nejde o nic světoborného, ale že „vlastně mi to může být jedno, pojď sem, stejně i tak tě mám ráda“, může být nyní největším darem nejen pro nás, ale i pro toho druhého.
Tak mysleme na druhé, ale spíše tak, že je máme i tak rádi, a třeba, cítíte-li
to tak, zamyslete se nad jejich postojem z jejich osobního úhlu pohledu.
Někdy je překvapivé, když si i jen zkusíme představit, jak nás druzí vidí…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!