Ono nám to vejde i do toho víkendového tématu. Rozjásanost tohoto týdne a možná velké změny jsou z části dány tím, že i toto úplňkové období nás tlačí k tomu, abychom viděli, kde máme mezery, kde je kvalita a my to nevidíme. Kde máme prostory pro úžasný život, a my to nevidíme. Nebo kde tento volný prostor máme, ale máme ho tak zaplněný nepořádkem, až hrůza.
Za zmínku stojí místečka v našem životě, která budou
nyní citlivější, možná bolavá, možná milovaná, možná spojena s nostalgií
nebo sladkobolem, ale citelně ucítíme chuť je opečovat. Milovat. Lehnout si
s nimi pod peřinu a hřát se o ně. Nechat se jimi hřát. To je možná návod
na dobrou meditaci… nyní máme vidět, kde můžeme hrát o kvalitu do svého života.
Kde se pro ni uvolňuje místo.
A výrazněji to letos jde do témat sladkobolných, možná je
čas uzavřít nějaká podobná témata a vydat se na cestu s tím, že už jsou ve
své krabičce a nekrvácíme pořád po cestě… nebo témat, která skutečně rostou.
Kde opravdu cítíme v sobě, nebo v něčem vnějším, ten obrovský
potenciál, ty kořeny, které sílí… tak tady
oceňte všechno, co nyní nově děláte, co začínáte, pro co jste se
rozhodli – a dejte tomu pořádnou špetku péči, výživy, něhy, prostě toho, co
tato záležitost nyní potřebuje.
Stejně tak se naprosto neutrálně můžeme zamyslet nad tím, co
v našem životě už můžeme a musíme odhodit, protože to už jinak není možné…
a co musíme začít opečovávat, protože je nejvyšší čas…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!