Víkend nás vezme do světa úspěšných. Možná budeme diváky, možná budeme účastníky. Ale tento poslední předadventní víkend nás má dotlačit k pohodovému prožívání, i když ty cestičky mohou být jakékoliv, přičemž jedna z těch nepříjemných může být o tom, že nám hodně bude vadit úspěch v okolí, bude v nás budit lítost a chuť otočit se ke všemu a ke každému zády. Proti sobě totiž stojí velmi vyostřené emoce – obrovské štěstí a hloubka prožívání – a obrovská frustrace a prázdnota. Pokud vás potká to špatné, tak asi nejlepším řešením bude nerýpat se v tom víc než je třeba pro kvalitní odplakání, ale snažit se najít právě tady tu cestu. Řešením k našemu vlastnímu štěstí je totiž přejít obrazně přes křehkou, úzkou lávku, ta může představovat cokoliv, ale je tam to křehko, to, že musíme jít po špičkách, s podporou toho, co známe, víme, s podporou toho velkého chtění a vedení. Přitažlivosti nového. Máme v sobě tedy tuto přitažlivost budoucnosti pěstovat. Jakkoliv se vám namane. Můžete udělat první krůčky… můžete ochutnat první ovoce svého úspěch. Můžete se rozhodovat a s každou jiskřičkou rozsvícenou vám bude dobře.
Snad jen pozor na to, co dohořelo, co už tady není, co víte,
že vás drží na řetězu u neúspěchu. U slz a smutku. Máme se k něčemu otočit
zády a dívat se, jestli tímto změněným úhlem pohledu nehledíme do tváře
svítání.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!