SOBOTNÍ POHODA: Rozhled podél horizontu a vycítění řešení

 

Při sobotním večerním čaji se můžeme rozhlédnout kolem dokola. Zavřít oči a vnímat, co se nám posouvá v životě. Kam se cítíme tlačeni, nebo kam posunováni, jemně popošťuchováni… ta škála ponoukání k pohybu může být veliká. A celý týden se snažil nám ukázat, kde žijeme v souladu a s kým. Kde padly poslední kapky. A teď je ideální čas si to celé přehrát znovu – a zvážit, kde jsme cítili největší tlak na pohyb vpřed. Na to, že toto se už musí řešit, že toto už nejde dál… tak tam je opravdu potřeba něco učinit. Celkově by nás to přijetí „vyřeším to, protože rozumím tomu, že to dozrálo“ mělo osvobodit a pokud nás to řešení už i napadne, tak s úlevou nás naplní nadšením. Dodá nových sil. Neměla by to být řešení utahaná, ale někde v nitru zajiskři jiskřička, která byla utiskována právě tím, že se nám do ničeho nechtělo a drželi jsme si na životě balast. Přesto je to situace, kde se máme něco učit. Cokoliv vás lákalo nebo dnes lákalo ještě víc k tomu, abyste se to učili – zkuste to. Možná jde jen o ten proces učení, o to oživit se tím, že přijdu nový úkol do života. A bude mě těšit.

A úplně nejvíc se nám toto jemné uvažování a vnímání bude rozprostírat v oblastech, ve kterých ty novinky musely přijít, kde jsme sami popíchli osud, aby nás posunul kupředu – tak posune. Nyní to řešení můžeme vycítit.