Rodí se obzory budoucích úspěchů, to je asi nejvzácnější dar tohoto týdne. Když se pečlivě zahledíme do dálky, uvidíme obzor, naději, byť třeba jen v nějaké drobnosti, ve filmu, v knize, v náhodném setkání na ulici. Ale tyto doteky příjemných emocí, pochopení nebo splněných úkolů a příjemného spočinutí sami v sobě mohou být začátkem a pobídkou ve chvíli, kdy chceme opravdu s tím vším něco udělat. Je to svým způsobem začátek zanechání minulosti za sebou s tím, že se už k ní nebudeme ani chtít vracet. Mám tu pocit smíření, úmluv, které překonají roky, pochopení minulosti, splynutí se smyslem života, který nalézáme. Jak poetické to je! Co to ale může znamenat v praxi? Kolem nás se může dít něco více či méně nápadného, co nám ukáže, kde je naše místo a dá nám to vědět s poměrně velkou razancí. A nám to bude příjemné. Minimálně v první polovině týdne – někdo tento čas může prožít jako ve snách, okouzlen svým novým vnitřním nastavením, někdo se zase pustí směle do práce – a oboje je správně. Ale v druhé půlce týdne mohou přijít výčitky nebo různí vnitřní bubáci, jestli jako to opravdu myslíme vážně, nebo jestli to na nás není moc. Z přemíry těch vjemů se budeme potřebovat trošku dostat, odpočinout si. Takže když po tom všem najednou přijde propad nebo únava, dopřejte si odpočinek, není to o tom, že by dosažené výsledky byly špatně a máte brzdit, ale jen o tom, že tušíte, že před vámi je úkol – a tak je dobré se na něj připravit a trošku se třeba i stáhnout do ústraní a sami vnitřně prožít tyto změny. Jako když odjedeme na dovolenou o samotě, abychom prostě jen byli sami se sebou. A nic víc… Nic víc není potřeba než jen tento týden poslouchat osud, dávat si dohromady jednu a jednu – a vytěžit zlato ze své minulosti, dětství a prožitého.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Chcete k tématu něco napsat? Směle do toho!